Červen 2007

Pro marody...

23. června 2007 v 19:48 | Robbie |  Moje výplody
Zítra o půlnoci odjíždím na dvoudenní zájezd do Rakouska, kterej organizuje škola. Hafo se tam těším. Snad i na tu cestu, která má trvat trochu nepochopitelnejch 7 a půl hodiny loudajícím se autobusem. Všechno mi to kazí jedna věc. Celej tenhle týden mi bylo po odpolednech sem tam trochu šoufle a včera se z toho vyklubala chřipka. Což o to....většinou trvá tak tři dny, pak je to pryč. Navíc mám co číst, o zábavu postaráno. Sice se ze mě po nemoci stává vždycky tak na měsíc silně nesportovní typ, nedokopu se na tréninky ani do posilovny a to mě štve, jinak ale si kvůli tý nemoci neci kazit 'šťastnýho ducha'. Ostatně bych nějakým smutkem tomu zdraví taky moc nepomoh. Ale teď je to něco jinýho. Do zítra do večera potřebuju být zdravej. Prostě potřebuju. Chci tam jet, bude to ale hodně náročný, v autobuse stejně neusnu, na to jsem moc náročnej zase já, takže prostě musím být do zítřka v pohodě, přežít po celonoční jízdě celodenní tažení přes celonudné památky, zvládnout se vyhýbat nepříjemné profesorce Kulkové a spoustu dalších věcí, který by bránily tomu, abych si to užil. A já si to užít chci. Jedu tam přece s lidma, který mám moc rád a jako bonus by některý ty věci, co tam uvidíme, mohly být dokonce vážně zajímavý. Jsem moc velkej perfekcionista na to, než abych tam jel nemocnej a byl v pohodě. Jsem moc velkej perfekcionista na to, abych tam jel a nebyl v pohodě. Jsem moc velkej perfekcionista na to, abych se na to vykašlal s tím, že se nestihnu uzdravit. Hmm...a tedˇ babo raď...

Už na to mám svý vychytaný způsoby, jak se uzdravit co nejrychleji a nejefektivněji. Doufám, že mě nezklamou.To by si dovolily fakticky moc. Právě kvůli nim tohle celý totiž vlastně píšu. Každej má svý problémy…koho by zajímalo, že někdo o dva blogy vedle se zrovna vzteká nad tím, že ho 'polapil bacil' a on chce přece jet pryč. No...asi málo lidí. Ale lidí, který jsou aspoň občas nemocný, je určitě podstatně víc. Sice tady nebudou žádný promakaný teorie s razítkem vědeckýho ústavu, ale prostě jakejsi souhr mejch zkušeností s maroděním a dostáváním se z toho, přes tohle přese všecko doufám, že by to někomu třeba mohlo pomoct. Samozřejmě je to dost subjektivní, na každýho působí něco jinýho, ale prostě jsem si řekl, že sem napíšu pár takovejch mejch 'radiček', který by mohli trochu vychytat zdravíčko snad i u vás…
  • Taaaaakže....za prvé.... když Vás přepadne nějaká ta choroba, nedělejte hrdiny, nedoufejte, že to přejde a radši to honem rychle podchytněte. Člověk má sklon chovat se tak, že když mu je zle, furt maká dokud může, protože si myslí, že toho tak tolik nezamešká. Já myslím, že je to nesmysl. Když cítíte, že na vás něco leze, nesmíte to nechat dojít do dalekýho stádia. Radši to nepokoušet a hned to začít léčit, i když se vám do postele nechce. Zůstat doma a opravdu to léčit. Ne nadopovat se práškama a chodit do práce nebo do školy s tím, že to třeba nějakým zázrakem přejde. Ne, nepřejde. Necháte to zbytečně dojít dál, budete se trápit a nakonec stejně lehnete. Když to nebudete léčit s myšlenkou, že nechcete pak dohánět v práci nebo ve škole, nakonec toho budete muset dohánět ještě mnohem víc, než kdybyste zůstali doma, protože nemoc, kterou necháte dojít moc daleko se léčí mnohem dýl a hůř, než nemoc podchycená na začátku, kdy z vás akorát trochu teče a necítíte se moc dobře.
  • Za druhé.... (kdo mě zná a někdy sme spolu kecali o nemocech, tak tohle slyšel nejmíň..hmm...nejmíň jednou:-) Já se vždycky, když sem nemocnej, totálně předávkuju vitamínem C. Fakt to pomáhá. Myslím, že je to mnohem přirozenější způsob, než se jenom dopovat prášky, pač vitamín nabudí imunitu a ta si pak poradí s nemocí sama. Prášky zabijí bacily za tělo, za imunitu. Myslím, že když vitamínama posílíte tělní imutnitu a tělo si tak poradí s nemocí 'osobně', je to lepší, než, když si jen dovnitř vpustíte ozbrojenou jednotku Paralen a ta bacily pozabíjí. Navíc ta imunita vám vydrží a ochrání vás i dál a vitamíny jsou vůbec prospěšný. Samotný to asi nezvládnou, určitě to chce kombinovat s těma práškama, ale prostě...víte co:) Vitamíny tomu dodaj pořádnou šťávu mi přijde:) Takže....třeba ty rozpustný céčka anebo cucací (ňam i trochu fuj:) a klidně do sebe hoďte tak 1500 mg (na krabičkách je uvedený, kolik má jaká tabletka) Pro začátek samozřejmě radši míň, je možný, že vám to bude dělat blbě na žaludek nebo dráždit nějakou tu alergii, ale jinak u céčka to fuguje tak, že přebytek se hmm..no..prostě vychčije, takže se nemusíte bát, že byste pak třeba byli zfetovaní:) Ale bacha...to vyčůrávání přebytků funguje jen u céčka, přebytky jinejch vitamínů v těle zůstávaj a můžou udělat docela i paseku, takže předávkovat se radši jen s céčkem. A pro jistotu...jak všude na netu povídaj....kdyby vás to náhodou třeba zabilo, tak to na mě nesvádějteJ. Né..takhle doslova ne:-) ale prostě možná, že to, co tady píšu, už dávno víte nebo taky možná, že nevíte, ale nepomůže vám to, pač prostě každej je jinej. Možná to na vás nebude působit tak 'blahodárně' No..já jen, že za tyhle rady až tak úplně neručím a taky neznám zákony, tak se radši chcu ujistit, že pak ze mě nebude někdo u soudu loudit 20 miliónků za to, že se kvůli mně osypal po zkonzumování 2000mg vitamínu C a esteticky se tak znemožnil před kolegy v práci a před okouzlující prodavačkou, u které si byl nucen koupit svačinu. Tolik v pokladničce fakt nemam a stejně bych mu je nedal. No..naštěstí nejsme v Americe, kde se suší mokrý kočky v mikrovlnce.
  • Za třetí...vezměte si aspoň jeden a půl litrovku vody nebo nějaký trochu ochucený vody (limonáda v křiklavý barvě vodní kačenky radši ne e). Vezměte si ji k sobě. Na dosah ruky k posteli nebo kde hodláte bivakovat a ucucávejte kdykoliv si vzpomenete. Pít se má, i když člověk nemá žízeň, pít se má třeba jen z nudy a v nemoci to platí dvojnásob. Je fajn i ten tradiční horkej čajík, ale těch určitě tolik nevypijete, aby to bylo dost...nebo minimálně neznám nikoho, kdo by byl dostatečně málo línej na to, aby si připravoval ty zdravotní čajíčky v míře hodný 'nemocnýmu' pitnýmu režimu. Jo, čaj si dejte, ale kdo se zmůže si ho dělat tak často, když jste marod? No..já ne…se přiznám..já sem moc línej si ho dělat i normálně, pač když mám žízeň, tak se ci napít hnedka, nece se mi čekat na čaj. Každopádně, nevím, jestli u vás to pofachčí, ale já, když v ruce držím flašku s pitím a nejsem nijak extra zaměstnanej, což v nemoci obvykle nehrozí, tak za chvíli je pití pryč, ani nevím jak, i kdyby to nebyla flaška, ale pivní soudek. Takže, když třeba koukáte jako marodi na video, tak si do jedný ruky vezměte ovladač a do druhý flašku pití, který vám aspoň trochu chutná a není moc nezdravý a uvidíte, že po filmu budou dva litry ve vás a na malou budete chodit, co deset minut, což sice trochu obtěžuje, ale cítit se budete určitě mnohem líp, než kdybyste nepili a energii na záchod vydávat nemuseli. Taky...když si lehnete třeba s knížkou do postele a zapomenete si vzít pití, tak se překonejte a ještě si pro něj dojděte, fakt to stojí za to.... pití ty bacily odplaví..no...a to je pak taky další důvod, proč mít lepší pocit, když jste nemocní a chce se vám na malou:-)
  • No..možná, že je tohle všechno, co píšu, obecně známý, ale stejně to asi napíšu..napadá mě ještě, že, když jste nachcípaní, tak noste furt ponožky. I když je léto. Teplo na nohy je důležitý..nevim proč, ale je to tak:) Rozhodně důležitější, než teplo na hlavu. A taky...když pšikáte, tak je to náznak toho, že jste málo zachumlaní do dek nebo peřin:) takže se nabalujte dokud nepřestanete kašlat (pokud teda ten kašel neni chronickej...to byste se asi mohli pod peřinama i uvařit a stejně by vám to asi nepomohlo, ale nevím)
  • Pokud jste neztratili chuť k jídlu, tak hodně dlabejte....a když dlabáte, tak dlabejte zdravě. Hlavně ovoce. Fakt se to vyplatí. No...a jinak taky..poslouchejte dobrou hudbu, pač hudba léčí. Snažte se být pozitivní. Najděte si k tomu něco, na co se můžete těšit, minimálně to, že, když budete pozitivní, tak budete zdraví. Nemyslete na dopisování, pač stejně pak nic dopisovat nebudete, na to jste moc líní...doufám:) (jestli nejste, tak během tý nemoci zlenivět musíte:), zkuste přežívat nějak tak zdravě a snažte se ten čas využít, třeba přečtením užitečný knížky typu 'jak na to', ať pak máte dobrej pocit a třeba i velký plány. Říkejte si, že všechno zlý je k něčemu dobrý a že tohle marodění bylo dobrý pro tu zkušenost, která vám zajistí, že příště si budete snad dávat větší bacha, neonemocníte a nepřijdete tak o něco, co pro vás třeba bude mnohem důležitější, než to, o co jste přišli kvůli téhle nemoci.
Možná, že se pletu. Možná, že farmaceutický firmy šidí vitamínový tabletky o účinný látky a pití není pro uzdravení zásadní. Ale to nevadí. Možná, že na mě tyhle věci shodou okolností jednou zapůsobily a já jim teď věřím. A to je hlavní. Je to takový placebo. Pilulky bez účinný látky, který člověka dokážou uzdravit jen proto, že člověk věří, že ho uzdraví. Jím ty vitamíny..myslím si kdo ví co..jak jsou úžasný a už jen kvůli tomu pocitu je mi líp. Fak, že jo!:-) Takže si taky zkuste najít svý placebo:) Já jich mám hned několik. Ty vitamíny jsou snad doopravdy účinný, ale minimálně jedno to moje placebo je skutečným Placebem. Jo...trefa..jsou to zas ti tři pošuci, o kterjech furt melu, který na mě teď koukaj z velikýho plakátu visícího právě nad monitorem. Nejsou to žádní mí vzorové nebo idolové (to slovo nemám rád....trapasy z Brava mu přiřkly trochu jinej význam, kterej by v týhle souvislosti mohl vyznít hodně blbě) Mám prostě rád jejich hudbu a tím pádem i je. Fakt je mám rád, ale už mě štve, že nakonec skoro vždycky skončím při psaní právě u nich. Nedá mi to...stejně nakonec musím napsat to, co mě napadá.....to co říká, že Placebo je prostě geniální název pro hudební skupinu jakožto něco, co neobsahuje žádný 'přírodní léčebný extrakty' ani Bifidus esencis nebo jak se to píše a dokonce ani žádná vláknina v Placebu není a přece uzdraví....uzdraví dušičku. Takže nezbývá, než dodat...papejte vitamíny na tělo a poslouchejte hudbu na dušičku:) Jinak…vím, že s tím budu otravnej, ale chci říct, že už asi dva roky se snažím žít vcelku zdravě a že jsem o hodně míň nemocnej, takže myslím, že třeba ty vitamíny se vyplatí i mimo nemoc...no...a sorry, že furt mluvím o vitamínech a o placebu....ale mám výmluvu, že každej je přece aspoň trochu nesnestielnej, když se pro něco nadchne:-) No jo no...tak asi zatím Ahoj...přeju vám hodně zdraví a nezlobte se, že to celý bylo psaný stylem 'já, moudrý pan doktor', nějak mi to dneska nešloL Snažil jsem se, aby to nevyznělo, jakože dělám, že tomu rozumím, ale moc mi to asi nevyšlo. Snad to není tak zlý. Tak aspoň teď říkám, že tomu nerozumím. Tak achooojj…mějte se zatím skvěle

Koncert v Brně (část 1)

9. června 2007 v 17:50 | Robbie |  PLACEBO
Začalo to myslím 27. března. Co vlastně? No..totiž..to dlouhý čekání na koncert mé nejooooblíbenější skupiny. Ten den jsem byl nemocnej. Brouzdal jsem po netu a na serveru musicserver.cz, jenž prolízám skoro každej den, se mi zjevil nadpisek, který mě okamžitě vhodil do takové podivné extáze. Zhluboka jsem se nadechl a klikl na (pro mě) památný nápis Placebo zahraje v červnu v Brně
Hnedka jsem psal do školičky své karamádce IL, která je první človíček, kterej mě napadne, když si na Placebo vzpomenu, no, ale ona už o tom věděla, což mi přišlo strašně nefér:-P Tak jsme se hned domluvili, že pujdem. Koncert, který byl před rokem na United Islands 200 km od Brna o půlnoci by mi asi neprošel, tak jsem to tenkrát ani nezkoušel ukecat, ale Placebo přímo v Brně..takovou haluz..to sme si prostě nemohli nechat ujiít. Ukecal jsem mámušku, že 600 korunek, který mi dala úplně na něco jinýho, můžu utratit za lístek, pač jinak sem byl skoro nabílenej a hned první den, co se prodávali Hurráááá pro lístky:-)
A pak dlouhý čekání, který ale bylo vlastně příjemný. Ta nudná vstupenka v šuplíku a datum pátýho června blížící se na kalendáři a hlavně v reálu....tyhle věci mě v těch horších chvílích povzbuzovaly. Bylo to sice nedočkavý čekání, ale aspoň bylo na co se těšit. Myslím, že člověk musí mít věci, na který se může těšit, aby vůbec mohl být šťastný.
5. června jsem se ulil ze zpívání.
a celý krátký odpoledne po celý dlouhý škole jsem se psychicky připravoval. Bral sjem to fakt vážně:)) ale z té psychické přípravy stejně nakonec nic moc nebylo..ani nevim proč. Prostě jsem si už pak jen vzal svý oblíbený džíny a oblíbený triko, pač stejně nějaký spešl rockový hadry nemám. (ale to triko náhodou docela rockový je:) a s natěšenou nejistotou jsem vyrazil (kupodivu včas) Po cestě jsem potkal docela dost lidí, kteří byli podezřele moc navlečený do černé. S IL jsme si dali záležet a byli sme tam už hodinu předem. Fakt že jo!!! Hala docela malá...řekl bych. Na takovou velkou skupinu...:-) Mohlo to být v Rondu, což je tadyk v Brně hala pro opravdu velký koncerty. Ale co..nevadí. Už tu hodinu před koncertem se v hale povaloval známý cigaretový opar, který sice dodavál fajn vizuální mystickou atmosféru, ale taky docela smrděl.
Na kraji byl pult, za kterým měli, jak už to na koncertech bývá, všemožný věcičky k Placebo..trička, cédéčka a spoustu dalších věcí, který si za ceny přepočitaý z eur nebo liber koupí opravdu jen velký fanda nebo znuděný milionář. Triček bylo hodně, ale zas tak totálně úžasný asi nebyly, tak jsme si každej splašili potítko za kilo a byli jsme spokojení:) teda aspoň já...:-)
Vzhledem k tomu, že jsem ten den cestou ze školy potkal nápadnou skupinku lidí, který právě jakoby vypadli z klipu 30 Second to Mars (který popravdě moc nemusím), bál jsem se, že v našich vcelku normálních, jen trošku víc do černa laděných hadrách moc nezapadnem, ale nakonce to vypadalo tak, že většina lidí by zapadla i na ulici. Samozřejmě černě nalakovaný nehtíky a občas někdo, kdo byl třeba celej v černým a růžový vlasy nebo černý oční stíny a kravatu od Green Day...
Hrůzné obavy z toho, že brian chodí pozdě stejně jako já, naštěstí vyprchaly, když jen nějaké dvě minutky po osmé ztemněl sál do tajemné atmosféry a na podium vyběhli tři chlapíci. Steve se asi ostříhal, Stefan mi přišel nějakej menší, než na fotkách a Brian snad ztloustl a hodil si skoro emo střih typu zpěváka Good Charlotte...fakt jsem si nebyl jsitej, jestli to jsou Placebo a když začali hrát, vyměnili jsem si s IL nejisté pohledy a po pár taktech nám bylo jasný, že nejsou. Žádná předkapela sice hlášená a nikde psaná nebyla, ale prostě zčistajasna se tu objevili tři typové a začali hrát svoje čistě rockový písničky, který se mi, na to, že jsem je slyšel poprvé, hodně zalíbily. Hráli hodně nahlas. Až moc. Nebo možná jen my jsme stáli moc blízko repráků, ale každopdáně hráli dobře. Od Placeba je dělila hlavně absence elektroniky a taky, řekl bych, staromódnějsí kytarové riffy..byl to takovej ničím nemíchnutej rock. říkali, že jsou z Finska, že přichází v míru a říkali i jméno, ale to jsem nepochytil. Teďkon už to teda vím, takže se menujou Man Boy
Nehráli zbytečně dlouho. Tak akorát. Zvedli pár rukou v kotli a přední řady kývající do rytmu, zahráli fajn věci a po půl hodině odešli.
Dlouhá pauza...a nevím, jestli po celou její dobu chystali techniku pro Placebo nebo se jen čekalo na rozmazleného Briana, který ale, jak jsem se později dočetl, vůbec nepopíjel před koncertem horké kafčo v pěnové koupeli, jak jsem se škodolibě domníval, ale rozdával rozhovory otravným novinářům a to ještě pět minut před vystoupením.
Pokaždé, když skončila písnička z rádia, které bylo puštěné, když nehrála kapela, celý sál nadějně ztichl a znovu zkalamaně nadechl, když světla zůstaly svítit a z repráků začala vyplouvat další melodie z cédéčka na večírky.
Pak to konečně přišlo. Technici si zalezli do svých koutků, sál potemněl, vzrušený potlesk, (který ale podle mě nebyl zas tak velký, jaký by si Placebo zasloužili:-) se začal rozlíhat halou a na pódium vykročil přerostlý (já mám co říkat:) baskytarista Stefan Olsdal. Chvíli tam s velmi mohutnou odezvou šaškoval. Připadalo mi jako bych toho týpka znal. Vypadal přesně, jak sem si ho představoval a přišel mi vážně jako kdybych ho viděl každej den ve škole.
Pak se přihrnul decentně vytlemený Steve Hewitt. Skromě zamával a po pár vteřinách a velkém potlesku zalezl za velikou bicí soustavu, odkuď se nevynořil do konce koncertu.
Jakoby nenápadně se na pódiu zjveil Brian, kterému snad ani nikdo nestihl zatleskat, jelikož se okamžitě chopil kytary a spustil první, zahřívací "odrahovačku" Infra-red (tenhle záznam je z jinýho koncertu). Hala začala trochu trsat, atmosféra ale ještě nebyla pravá ořechová, všichni vyjeveně zírali na Briana jako na zjevení nebeské či spíše pekelné a poslouchali.
Po prvních písničkách se to ale docela rychle rozjelo, i když mě stále přišlo, že lidi docela málo paří a navíc mi vrtalo hlavou, proč Brian nic neříká. Žádný pozdrav, žádný 'proslov' akorát Stef pronesl okázalé Good evening po druhém nářezu 'Because I Want You'.
Zdálo se mi, jako by na nás byl Brian trochu naštvanej, jakože se málo paří. Nechtěl jsem, aby měli na Brno špatný vzpomínky, a to mě trochu mrzelo, ale jinak paráda. Navíc i ten pocit, že jsou zklamání z málo akčního publika trochu odešel, když jsem si pak prohlížel fotky z koncertu a viděl, jak na nich Brian celej září a usmívá se. Asi nebyl naštvanej a nemluvnej. Jen prostě komunikoval tou hudbou:)
Hráli perfektně. Žádný přehmaty. Ještěže. Vzhledem k tomu, že jsme stáli hned u repráků asi bychom v takovým případě přišli o slcuh. Brian taky zpíval perfektně. Pohrával si občas i s melodií, hlavně pak u akustické verze Meds, kterou hráli jako třetí v pořadí setlistu. Tohle je její záznam přímo z Brna 5.6:
Zvuk byl sice trochu horší, trochu to jakoby splívalo, ale i tak to bylo svkělý. Prostě Placebo:) Za zvuk stejně prý mohla akustika haly. Tracklist byl docela dlouhej. Mnohý písničky byly trochu pozměněný, což je při frekvenci koncertů Placeba na turné celkem nutnost, aby se jim tak rychle neohrály a bavilo to taky samotné muzikanty. Někdy jsem dokonce musel počkat skoro až do refrému, než jsem poznal, o co přesně jde. Ne že by Brianovi nebylo rozumnět. Veděl jsem, co hrají, jen jsem si v tu chvíli nemohl vybavit název.
Měli perfektní světla. Celá hala se válela v nejrůznějších barvách, vzadu na plátně běžela projekce, ani ne s velikým záběrem na kapelu samotnou, ani ne s abstraktní změtí barev, ale spíš takový temný videa například černobílý záběry plotu s ostnatým drátem u Song To Say Good Bye:
:
Brian stále nic neříkal. Doufal jsem, že řekne něco o tom, proč jakou písničku kdy napsal nebo, že nás aspoň pochválí a já si budu moct dostát svejch ambicí rozumět jeho angličtině, ale nic. Ve všech recenzích ale zároveň psali, že komunikace s publikem byla skvělá. Jo..měl docela zajímavý kreace a když mělo zpívat publikum popěvek u Special K a on dělal, že nic neslyší, vypadalo to vážně dobře a bylo vidět, že to s lidma chlapec umí, rázem bylo "na na na na z publika" dvakrát hlasitější.
Nemůžu nic porovnávat. Koncert Placebo to byl první, na kterým jsem byl. Jsem za to rád, ale když čítám názory těch, co viděli 5 koncertů z každýho turné nebo to aspoň o sobě tvrdí, tak si najednou připadám jako vcelku nevýznamný fanda:-) Každopádně pořád nevím, jaký v nich asi Brno nechalo dojmy. Na netu jsou různě možně diskuze, někdo říká, že je to nejlepší koncert Placebo, co kdy viděl a to, že jich prej viděl deset. Někdo zas, že fakt lidi málo pařili a že kdyby byla větší odezva, zahráli by navíc skladbu Nancy Boy. Pravda bude nejspíš někde uprostřed...
Vím, nemusel bych to vůbec řešit, mě se to prostě líbilo už jen kvuli tomu pocitu, že jsme byli s IL na naší nejoblíbenější skupině, prostě z principu. Jen jsem nechtěl, aby na tu naši zemičku měli špatný vzpomínky... Na druhou stranu, když jsem si prohlížel seznam položek na jejich truné, možná si za chvíli nebudou pamatovat, že u nás někdy vůbec hráli... Což je zároveň možná další důvod, proč Brian nic neříkal. My se na to těšíme půl roku, ale pro ně je to možná tak trochu rutina. Za těch pár měsíců, od doby, co jsem poprvé v ruce držel tu vstupenku, se mi v hlavě logicky utvořily hodně velký očekávání, když jsem se na to tak těšil a v žádným případě nemůžu říct, že by mě zkalmali, jen prostě jsem si neuvědomil, že samotní Placebo toho pátýho června asi nebudou narozdíl ode mě brát jako nějakej osudově významnej den...když hrají čtyřikrát do týdne...
POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU JE TADY (články mohou mít jen omezenou délku, tak jsem to musel rozdělit na dvě části)

Koncert v Brně (část 2)

9. června 2007 v 17:48 | Robbie |  PLACEBO
Pokračování první části
Track list byl vážně fajn. Chyběly mi trochu Post Blue a Pierrot The Clown, ale vzhledem k tomu, že maj moje hudební droga v discografii pět plnohodnotných alb se těžko člověk dočká přesně vysněnýho tracklistu a můžu říct, že sem měl na písničky, který sem chtěl slyšet, štěstí. Stejně jsou dobrý všechny jejich písničky, takže halvní věc, která činí tracklist fajnovým, je asi jeho délka. Koncert byl řekl bych dlouhej. Čím delší, tím delší..samozřejmě:-)

Po každé písničce jsem měl silný obavy, aby už neskončily a strašně jsem si oddechl, když spustili další song. Dokonce už asi po sedmé písničce sem měl ten nepříjemej strach, a to proto, že jsem věděl, že mi to rychle uběhne a bál jsem se toho. Naštěstí to zas tak rychle neubíhalo. Celý to prolínal takovej zvláštní pocit, kdy na jedné straně jsem si to strašně užíval a na druhé straně mě všechno to jakoby řezalo a bolelo...ta svým způsobem nepohodlná atmosféra. Málo místa, který mi bralo prostor na trsání a zároveň dodávalo šťávu. Ruka nad hlavou, která bolela a zároveň nechtěla přestat hýbat se do rytmu. Ostré kytary, které řezaly a uklidňovaly zároveň a pomalé písničky zalité do krásných pomalu vířících barev a klidného pohupování celé haly ze strany na stranu jako na lodi, u kterých jsem trpěl tím, že se nemůžu uvolnit, nechat svý tělo spadnout do houpací sítě a jen vnímat a zároveň se mi to tak líbilo, že to nejde, že člověk to vnímá všechno, že ho i ta bolest v nohou drží kdesi nahoře a dodává něco k té smutné, krásné písničce, snad nějakou autentitu a opravdovost. ....všechno tohle, ač to asi zní, jako bych byl masochista a fakt, že nejsem....takový zvláštní pocity, který na koncertě malejch skupin, kde si můžu běhat díky prostoru po tělocvičně a hrát si s imaginární kytarou v naprosto šílenejch tanečních netanečních kreacích, prostě nejsou. Je to jiný. Oboje je úplně o něčem jiným. Oboje je skvělý. Ale tohle mi možná sedí k Placebu víc. Doma, když poslouchám a poskakuju u rychlejch nářezů po pokoji (jednou jsem rozbil lustr:) a u pomalejch prožívám v polospánku jakýsi pohodlný hudbení oragasmus, terapii a regeneraci celý dušičky...doma je to jiný. Doma je to pohodlný Placebo. Na koncertě....nepohodlí, které dodává opravdovost smutným písničkám... je to jiný Placebo, ale furt Placebo. Stejně jako Meds, který jsem slyšel v tolika melodických obměnách a pořád je to ta skvělá písnička... Normálně by mě to štvalo, když někdo hraje písničky, na který jsem zvyklej, který tak mam rád, někaj jinak. Ale u Placebo je to jiný. Furt je to Placebo, furt je to stejně skvělý, furt je to Meds a...prostě krása.
Když dohráli jeden z mých nejoblíbenějších songů, The Bitter End, beze slova se vytratili a technik začal dělat něco, co podezřele připomínalo demontáž mikrofonu. V rozjařené atmosféře po konci 'Hořkého konce' to jakoby vyšumnělo a trvalo chvíli, než naplno roztančené hale došlo, že hlavní šoumeni jsou pryč. Fakt jsem se lekl, že ten konec myslí vážně, protože přes nekončící potlesk a občasné skandování se po pódiu producírovali jen technici a obrovské bedny 'zely' tichem. Trochu jsem byl skoro zoufalej, v tu chvíli mě totiž nejsilnějc z celýho koncertu zavalil neodbytný a nepříjemný pocit, že jsou zkalmaní z neaktivního publika... Potlesk i skandování nejistě utichalo, skoro jsem propadal panice:-) Vím, že se tyhle pauzy dělaj, ale oni furt nepřicházely jakoby to nebyla pauza, ale...konec.
Když se pak konečně znovu objevili na podiu (Brian převlečen do smuteční černé:), fakticky hmatatlně se nejistá atmosdéra odlehčila a do mohutnýho jásotu spustili mystickou Running Up That Hill.
Tentokrát se to rozjelo okamžitě a publikum se snažilo. Další song, Taste In Man, jakýsi industriální pokus, mě na cédku nechává o dost chladnějším, než ostatní písničky, ale naživo zněl taky dost dobře.
Poslední song byl asi ten nejlepší, kterej jsem si nakonec mohl přát. Atmosferický opus 20 years. Tu písničku můžu slyšt každej den a furt se mi líbí. Zaposlouchal jsem si ji na jednom fajn táboře a od té doby mi ho ta písnička jako by připomíná. Vůni toho místa. A hlavně vůni těch holek, co tam byli:) Vlastně takovou směsku vůní, jelikož tam byli i hodně silný záporný emoce, ale prostě....já ten song miluju. Je v něm všechno. Všechno sladný i všechno hořký. Všechno odhalený i zatajený. Však taky má být jakousi pohádkou o dospívání....a i když někdo tvrdí, že text je klišé, ten Brian to zpívá tak nechutně upřímně.... Na rozdíl třeba od zpěváka My Chemical Romance, kterýmu nevěřím ani slovo, tohle všechno tomu zatracenýmu Brianovi žeru do poslední písmenka a málem u toho brečím.
Zpíval to krásně. Byl zvláštní pocit, když sjem to skoro celý zpíval s ním, ale vůbec jsem se neslyšel. Zase ten zvláštní pocit. Vadilo mě to a motivovalo mě to zároveň. Chtěl jsem se aspoň trochu slyšet a zároveň mi to takhle přišlo zajímavější, když jsem jenom cítil, že zpívám. Jenom uvnitř jsem cítil, že ty slova vyslovuju a jakoby skrz touhle mojí beznadějí z toho, že neslyším ani sám sebe, nedokážu se probojovat ven ze sebe, byl slyšet jen Brianův procítěný zpěv...
Protáhli konec 20 years, cosi už viselo ve vzduchu, těžkých barvách a tajemné cigaretové mlze a do zrychlenýho tempa bubnů a krátkýh rychlých úhozů do strun Brian konečně poprvé promluvil. Ve stylový póze se vztyčenou rukou na pozdrav řval cosi snad o tom, že to bylo fajn a 'PIECE' v naší zemi a pak odstoupil od mikrofonu, Stef hodil pár věcí do publika, Steve, keterý se s ručníkem kolem ramen poprvé za celou dobu koncertu kromě té jedné nejisté chvíle ukázal spoza bubnů přihodil paličku, prošel s lehkým, vyčerpaným úsměvem po pódiu, zamával a zmizel za ostatními kdesi v zákulisí...
Konec. Sál se rozjasnil. Znovu začala hrát tichá večírková hudba, lidé kolem otírali spocený čela, všude na zemi se válelo plno odpadků. Jako by člověk vstoupil do jinýho světa. Pár lidí ještě chvíli skandovalo a dovolávalo se přídavku, ale když začali technici opravdu nefalšovaně balit vybavení, až na posedávající a popíjející vyjímky se valná většina haly začaly sunout ke schodům vzadu. Všude to vypadalo jako po divokým mejdanu. I lidi se zdáli jakoby zakřiklí zároveň ale vykalení. Trochu jako po dobrým filmu v kině. Akorát snad trochu rozhejbanější a o hodně mokřejší:) Všude kolem rozmazané černé oční stíny a gel smíšený s potem tekoucí z černých 'kšticí' lidí věrných svýmu stylu i v oblíkání.
Možná ještě něco bylo, ale spíš ne. Už jsme s IL šli. Venku jsme objevili šišlající angličanku, která se se svým stolkem ztrácela v mohutném davu jakoby 'odplouvajích' lidí a slabým hláskem volala trochu legračně do okolí kouzelné slovíčko: "PLAKÁT" Samozřejmě jsme si koupili. Bravíčka nečtem, stejně by tam asi nebyl a v Botonu nemaj, takže to byl první plakát, kterej sme si měli možnost koupit, tak to by byl hřích toho nezneužít. Nasedli jsme na 'dopravdu' (nemám rád slovo šalina a kdybych použil výraz 'nasedli jsme na tramvaj', asi bych byl obviněn ze zločinu proti 'Brňáctví'), která kupodivu ani nebyla nijak extra zaplněná. Ani to zpocený triko mi tentokrát nějak nevadilo. Jako bych to necítil. Vypotřeboval jsem svůj mini kapesní deodorant, abych nesmrděl. Zalehlý uši, těžko se nám povídalo, každej v ruce srolovanej plakát, kterej po rozmotoní už nikdo kromě šišlající angličanky nesroloval, ale bylo to bezva. I ta cesta. Normální spoje pak už nejezdily, prošli jsme se na noční rozjezd, občas kolem někdo se známou papírovou rolí a občas taky esemeska od starostlivé mamky. Pohoda. Atmosféra. Velkej zážitek. Prostě Placebo...
Chtěl bych taky ještě takhle moc poděkovat IL, že tam se mnou byla, bylo to moc moc skvělý. Soulmates Never Die:-)
Ty kvalitní fotky nejsou z mýho objektivu:-), takže doufám, že autorovi nebude vadit, že je sem dávám. Dík jemu moc. Více jeho fotek z koncertu je tady
Jiný články o koncertu:


Blogy mých milých karamádů a karamádek

7. června 2007 v 22:11 | Robbie |  Blogy Karamádů
faileen-pipa.blog.cz ..supr blog supr kámošky Janči, která má nějak podezřele podobnej hudební vkus jako já:.. Je teda možná kapku větší tvrďačka, ale v principu se shodujem:-) Blog kromě hudebních témat nabízí taky hodně takovejch řekl bych docela uměleckejch fotek, především těch smutnejch, černobílejch, kterjech je na netu všude plno, ale tyhle jsou z těch lepších a to neříkám, protože to je na bloogu mý kámošky. Je tu taky spousta dalších věcí. Janiččiny povídky, různý ankety a taky takový smutný témata, co letí, jako třeba o depresích a tak podobně... určitě stojí za návštěvu

espoir.blog.cz ...espoir je prej francouzsky naděje. myslím, že to sedí. tohle je nadějnej bloček. Patří mé karamádce Kriss, zatím toho tam moc není, ale určitě se do budoucna rozroste. Má pěkný design a pro teď tam jsou hlavně fotky různých kapel


foolslife.blog.cz ..další blog, co má v názvu něco s blázny:) něco na tom bude. možná to, že já jsem blázen taky, tak mám nejspíš rád i jiný blázny. je to moc pěknej bloček jedný nadějný muzikanty a jak jinak, je tam samozřejmě hodně o hudbě. no a plus taky různý blbůstky pro zasmání, ale i články na vážný témata a je tu taky zárodek takové malé humanitární oraganizace..

www.savanoviny.cz/aktual2.php ...tohle je web jednoho mýho známýho. Je už veelikej, takže maká. Má bazar, kde občas chodím šmejdit, bych zjistil, jestli nemá na prodej nějakou elektrickou kyytárku:-) Takže tu má o některých věcech, co u něj můžete koupit, ale má tu taky například svoje fajn povídky...až mě uvidíte, jestli mě ovšem uvidíte a jestli uvidím i já vás, připomeňte mi prosím někdo, že až ho uvidim, tak mu mám říct, ať si založí profil an Liter.cz. No..sem se zakecal. Co je nejdůležitější...Má hudební skupinu. Menujou se STEJŠN, byl jsem na jejich koncertě a fakt nářez. Je to takovej lehčí hardrock. Naživo jsou fakt skvělý. Teď (7.6.2007) maj i nový cédko, který se dá kopuit za stovku. Pokud máte zájem, můžete si ho objednat na jejich stránkách (www.stejsn.cz), myslím, že podpora nadějných méňe známých kapel je určitě fajn dobrej skutek, u kterýho si hlavně i poslechnete dobrou hudbu:)