Koncert v Brně (část 2)

9. června 2007 v 17:48 | Robbie |  PLACEBO
Pokračování první části
Track list byl vážně fajn. Chyběly mi trochu Post Blue a Pierrot The Clown, ale vzhledem k tomu, že maj moje hudební droga v discografii pět plnohodnotných alb se těžko člověk dočká přesně vysněnýho tracklistu a můžu říct, že sem měl na písničky, který sem chtěl slyšet, štěstí. Stejně jsou dobrý všechny jejich písničky, takže halvní věc, která činí tracklist fajnovým, je asi jeho délka. Koncert byl řekl bych dlouhej. Čím delší, tím delší..samozřejmě:-)

Po každé písničce jsem měl silný obavy, aby už neskončily a strašně jsem si oddechl, když spustili další song. Dokonce už asi po sedmé písničce sem měl ten nepříjemej strach, a to proto, že jsem věděl, že mi to rychle uběhne a bál jsem se toho. Naštěstí to zas tak rychle neubíhalo. Celý to prolínal takovej zvláštní pocit, kdy na jedné straně jsem si to strašně užíval a na druhé straně mě všechno to jakoby řezalo a bolelo...ta svým způsobem nepohodlná atmosféra. Málo místa, který mi bralo prostor na trsání a zároveň dodávalo šťávu. Ruka nad hlavou, která bolela a zároveň nechtěla přestat hýbat se do rytmu. Ostré kytary, které řezaly a uklidňovaly zároveň a pomalé písničky zalité do krásných pomalu vířících barev a klidného pohupování celé haly ze strany na stranu jako na lodi, u kterých jsem trpěl tím, že se nemůžu uvolnit, nechat svý tělo spadnout do houpací sítě a jen vnímat a zároveň se mi to tak líbilo, že to nejde, že člověk to vnímá všechno, že ho i ta bolest v nohou drží kdesi nahoře a dodává něco k té smutné, krásné písničce, snad nějakou autentitu a opravdovost. ....všechno tohle, ač to asi zní, jako bych byl masochista a fakt, že nejsem....takový zvláštní pocity, který na koncertě malejch skupin, kde si můžu běhat díky prostoru po tělocvičně a hrát si s imaginární kytarou v naprosto šílenejch tanečních netanečních kreacích, prostě nejsou. Je to jiný. Oboje je úplně o něčem jiným. Oboje je skvělý. Ale tohle mi možná sedí k Placebu víc. Doma, když poslouchám a poskakuju u rychlejch nářezů po pokoji (jednou jsem rozbil lustr:) a u pomalejch prožívám v polospánku jakýsi pohodlný hudbení oragasmus, terapii a regeneraci celý dušičky...doma je to jiný. Doma je to pohodlný Placebo. Na koncertě....nepohodlí, které dodává opravdovost smutným písničkám... je to jiný Placebo, ale furt Placebo. Stejně jako Meds, který jsem slyšel v tolika melodických obměnách a pořád je to ta skvělá písnička... Normálně by mě to štvalo, když někdo hraje písničky, na který jsem zvyklej, který tak mam rád, někaj jinak. Ale u Placebo je to jiný. Furt je to Placebo, furt je to stejně skvělý, furt je to Meds a...prostě krása.
Když dohráli jeden z mých nejoblíbenějších songů, The Bitter End, beze slova se vytratili a technik začal dělat něco, co podezřele připomínalo demontáž mikrofonu. V rozjařené atmosféře po konci 'Hořkého konce' to jakoby vyšumnělo a trvalo chvíli, než naplno roztančené hale došlo, že hlavní šoumeni jsou pryč. Fakt jsem se lekl, že ten konec myslí vážně, protože přes nekončící potlesk a občasné skandování se po pódiu producírovali jen technici a obrovské bedny 'zely' tichem. Trochu jsem byl skoro zoufalej, v tu chvíli mě totiž nejsilnějc z celýho koncertu zavalil neodbytný a nepříjemný pocit, že jsou zkalmaní z neaktivního publika... Potlesk i skandování nejistě utichalo, skoro jsem propadal panice:-) Vím, že se tyhle pauzy dělaj, ale oni furt nepřicházely jakoby to nebyla pauza, ale...konec.
Když se pak konečně znovu objevili na podiu (Brian převlečen do smuteční černé:), fakticky hmatatlně se nejistá atmosdéra odlehčila a do mohutnýho jásotu spustili mystickou Running Up That Hill.
Tentokrát se to rozjelo okamžitě a publikum se snažilo. Další song, Taste In Man, jakýsi industriální pokus, mě na cédku nechává o dost chladnějším, než ostatní písničky, ale naživo zněl taky dost dobře.
Poslední song byl asi ten nejlepší, kterej jsem si nakonec mohl přát. Atmosferický opus 20 years. Tu písničku můžu slyšt každej den a furt se mi líbí. Zaposlouchal jsem si ji na jednom fajn táboře a od té doby mi ho ta písnička jako by připomíná. Vůni toho místa. A hlavně vůni těch holek, co tam byli:) Vlastně takovou směsku vůní, jelikož tam byli i hodně silný záporný emoce, ale prostě....já ten song miluju. Je v něm všechno. Všechno sladný i všechno hořký. Všechno odhalený i zatajený. Však taky má být jakousi pohádkou o dospívání....a i když někdo tvrdí, že text je klišé, ten Brian to zpívá tak nechutně upřímně.... Na rozdíl třeba od zpěváka My Chemical Romance, kterýmu nevěřím ani slovo, tohle všechno tomu zatracenýmu Brianovi žeru do poslední písmenka a málem u toho brečím.
Zpíval to krásně. Byl zvláštní pocit, když sjem to skoro celý zpíval s ním, ale vůbec jsem se neslyšel. Zase ten zvláštní pocit. Vadilo mě to a motivovalo mě to zároveň. Chtěl jsem se aspoň trochu slyšet a zároveň mi to takhle přišlo zajímavější, když jsem jenom cítil, že zpívám. Jenom uvnitř jsem cítil, že ty slova vyslovuju a jakoby skrz touhle mojí beznadějí z toho, že neslyším ani sám sebe, nedokážu se probojovat ven ze sebe, byl slyšet jen Brianův procítěný zpěv...
Protáhli konec 20 years, cosi už viselo ve vzduchu, těžkých barvách a tajemné cigaretové mlze a do zrychlenýho tempa bubnů a krátkýh rychlých úhozů do strun Brian konečně poprvé promluvil. Ve stylový póze se vztyčenou rukou na pozdrav řval cosi snad o tom, že to bylo fajn a 'PIECE' v naší zemi a pak odstoupil od mikrofonu, Stef hodil pár věcí do publika, Steve, keterý se s ručníkem kolem ramen poprvé za celou dobu koncertu kromě té jedné nejisté chvíle ukázal spoza bubnů přihodil paličku, prošel s lehkým, vyčerpaným úsměvem po pódiu, zamával a zmizel za ostatními kdesi v zákulisí...
Konec. Sál se rozjasnil. Znovu začala hrát tichá večírková hudba, lidé kolem otírali spocený čela, všude na zemi se válelo plno odpadků. Jako by člověk vstoupil do jinýho světa. Pár lidí ještě chvíli skandovalo a dovolávalo se přídavku, ale když začali technici opravdu nefalšovaně balit vybavení, až na posedávající a popíjející vyjímky se valná většina haly začaly sunout ke schodům vzadu. Všude to vypadalo jako po divokým mejdanu. I lidi se zdáli jakoby zakřiklí zároveň ale vykalení. Trochu jako po dobrým filmu v kině. Akorát snad trochu rozhejbanější a o hodně mokřejší:) Všude kolem rozmazané černé oční stíny a gel smíšený s potem tekoucí z černých 'kšticí' lidí věrných svýmu stylu i v oblíkání.
Možná ještě něco bylo, ale spíš ne. Už jsme s IL šli. Venku jsme objevili šišlající angličanku, která se se svým stolkem ztrácela v mohutném davu jakoby 'odplouvajích' lidí a slabým hláskem volala trochu legračně do okolí kouzelné slovíčko: "PLAKÁT" Samozřejmě jsme si koupili. Bravíčka nečtem, stejně by tam asi nebyl a v Botonu nemaj, takže to byl první plakát, kterej sme si měli možnost koupit, tak to by byl hřích toho nezneužít. Nasedli jsme na 'dopravdu' (nemám rád slovo šalina a kdybych použil výraz 'nasedli jsme na tramvaj', asi bych byl obviněn ze zločinu proti 'Brňáctví'), která kupodivu ani nebyla nijak extra zaplněná. Ani to zpocený triko mi tentokrát nějak nevadilo. Jako bych to necítil. Vypotřeboval jsem svůj mini kapesní deodorant, abych nesmrděl. Zalehlý uši, těžko se nám povídalo, každej v ruce srolovanej plakát, kterej po rozmotoní už nikdo kromě šišlající angličanky nesroloval, ale bylo to bezva. I ta cesta. Normální spoje pak už nejezdily, prošli jsme se na noční rozjezd, občas kolem někdo se známou papírovou rolí a občas taky esemeska od starostlivé mamky. Pohoda. Atmosféra. Velkej zážitek. Prostě Placebo...
Chtěl bych taky ještě takhle moc poděkovat IL, že tam se mnou byla, bylo to moc moc skvělý. Soulmates Never Die:-)
Ty kvalitní fotky nejsou z mýho objektivu:-), takže doufám, že autorovi nebude vadit, že je sem dávám. Dík jemu moc. Více jeho fotek z koncertu je tady
Jiný články o koncertu:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sis sis | 9. června 2007 v 19:01 | Reagovat

oO to bylo hezke...uz z toho celyho clanku vyzaruje ze jsi byl trosku zklamany pac ses na to tak tesil..,ale jinak hezky napsany..myslim ze jsi vetsi fanatik nez ja na LP...a ja se taaaak tesim 12.6..woohoo..=))

2 Iňulka Iňulka | 9. června 2007 v 19:50 | Reagovat

Robbie, teda, ty ses rozepsal, ale moc moc moc krásný, naprosto s tebou souhlasím :) jen tu fotku sis teda mohl odpustit :D :D

3 Fany Fany | 10. června 2007 v 16:39 | Reagovat

Teda, Robbie, úplně z toho sálá ta obrovská láska, kterou k Placebo nespíš pociťuješ. Láska se vším nadšením i zklamáním. Musela jsem se celou dobu usmívat a prožívat to taky, i když teda žádný fanoušek nejsem (leda Fanynka :)). Tos nepsal hlavou, ale srdcem. Tak to má být...

4 Kriss=) Kriss=) | 10. června 2007 v 17:05 | Reagovat

páni Robbie,naprosto vyčerpávající:)moc ti děkuju že si mě konečně vyslyšel:*

5 Wiki Wiki | 10. června 2007 v 17:20 | Reagovat

Tak tak, psáno srdíčkem a tak to mám být. Myslím, že jsme všichni prožili jakýsi stav hořkosladného nebo "transu". Nevíte jestli se máte smát, brečet, křičet nebo co vlastně. Přijedou si, napálí nám to do hlavy a duše a zase si odjedou a teď se v tom plácejte sami. Tak jak Brian říká ve svém rozhovoru - je to jeho (jejich) práce - živí se tím a tak jsi to i vystihl, takže jim jistě tento koncert stejně jako řada dalších splynu do jednoho koncertního turné v roce 2007. o To rozhodně nemění nic na tom, že v písních Placebo a v tom jak Vám to zahrají je jejich srdíčko a duše. Je to skutečný Brian a jeho rozevraná osobnost (mimochodem všïmli jste si toho, kdo je znáte dále - je z něho skutečná osobnost - pan muzikant, má úžasný charisma a nemusí říct do mikrofonu ani slovo a přesto mu visíte na rtech)

Byla jsem osobně na 3 koncertech Placebo a tento byl něčím zvláštní. Ze začátku byl i Brian takový jakoby hodně profesionální, ale s přibývajícícm vedrem to vzal tak nějak jako srandu a dokonce se mi zdálo, že se nakonec i bavil. Myslím, že když viděl že lije z něho a nás tady, tak to prostě musíme společně dotáhnout. Ksichtil se dobře při One of A Kind :-)). Mezi náma ve Vídni, kde jsem byla v prosince se tedy lidi na zpívání refrému ve Special K nechytali - byli jsme lepší. Co mě je na nich sympatické, že i přes extrémní vedro a celkem nic moc halu a počet lidí, tak odvedli profi práci, nic neošidili, nehrají si na suprehvězdy. No mě osobně chyběla Pure Morning a Nacy Boy. Takže lidi snad dojedou, nebo .... Pa.

6 Janula Janula | 10. června 2007 v 17:56 | Reagovat

Ježííš to je krásnej článek..taky jsem tam byla, mám na to podobnej názor jako ty,ale takhle krásně bych to asi nenapsala.. ReSpeCT :o))

7 Faileen-PíPa Faileen-PíPa | Web | 10. června 2007 v 19:57 | Reagovat

muselo to být super!! asi i lepší než na UIOP..ten koncert tam taky zakončili 20years :) taky to tak protáhli, jak píšeš..s úctou Faileen ;)

8 Leňuš Leňuš | 11. června 2007 v 19:07 | Reagovat

Mně taky přišel Brian málo komunikativní, až mě to docela hodně mrzelo. Přesně jako ty jsem nechtěla, aby měl na Brno špatný vzpomínky. Ta jeho odtažitost mě i po koncertě strašně moc mrzela, i když to nedokázalo překrýt ten úžasnej zážitek. Ale zase musím uznat, že s každým takovým článkem, jako třeba píšeš ty, se mé pochybnosti pomalu rozplývají a ten černej bod lehce narušující moji euforii se rozplývá...takže moc děkuji ^.^

-

Ten koncert byl stejně jeden z nejlepších a nejkrásnějších zážítků v mém životě...

Už teď jsem strašně nedočkavá, kdy k nám zase zavítají O:)

...a doufám, že to bude hodně brzo! ^.^

-

Ale opravdu respekt, ten článek je napsanej opravdu výborně!

9 peci peci | 11. června 2007 v 20:03 | Reagovat

Cau! kraaasne si to napisal:-) precitala som to jednym dychom a znovu uz asi po 1000krat sa mi v hlave odohral ten skvely koncert.Mam pocit ze ma ten zazitok vidiet najlepsiu kapelu na svete zasiahol kdesi az hlboko do srdca ci duse, neviem-kazdopadne odvtedy nedokazem nic ine robit ako si ich stale dookola pustat..sustredit sa na vsetko ostatne sa neda..a to mam o 2 dni tazku skusku, tak mi drzte palce:-)

este raz-je to uzasne ako si to nadherne vystihol,najlepsia recenzia aku som vobec citala..velmi ti dakujem!

RESPECT!

10 space monkey space monkey | 11. června 2007 v 20:29 | Reagovat

naaaadherny clanok...fakt si to uplne vystihol..prezivala som (aj s kamoskami)presne to iste...bol to sice moj 1.koncert placeba  ale je to naaaadherny zazitok na cely zivot..a ty si mi ho pomohol prezit este raz...tak dakujem....pa

11 Robbie Robbie | E-mail | 13. června 2007 v 21:19 | Reagovat

dík moc za všechny ty krásný komentíky:)

12 Karolína Karolína | 23. června 2007 v 20:18 | Reagovat

To bylo moc krásný. Na koncertě jsem nebyla, ale při čtení jsem věděla přesně jaké to tam mohlo být. Tohle je nejlepší recenze, kterou jsem na internetu četla. Chce se mi z toho plakat. Ty si za tohle zasloužíš Pullitzerovu cenu.

13 Robbie Robbie | E-mail | 24. června 2007 v 15:09 | Reagovat

no..škoda, že tu není ten smajlík z icq, co se děsně červená a je v rozpacích, každopádně díkk moc..ja myslim, ze to urcite tak dobrý zas není, ale strašně moc mě všechny tyhle komenítky potěšily..o to víc, že jde o něco s placebo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama