4. července 2007 v 21:49 | Robbie
|

Ne...nechci vám nadávat. To bych neudělal:-) Jen mě tak napadlo...já mám poslední dny výčitky svědomí pokaždý, když se podívám na hodiny. Ráno, když se konečně rozhodnu vstát....během dne, když nestíhám svý velký plány, večer, když kontroluju, jestli jsem si náhodou na zítřek nenechal nastavenýho nepříjemně brzkýho budíka z nějakýho dne s vynucenou vstávací dobou. Prostě skoro furt. Jde totiž o to, že jsem se strašně těšil, kolik toho o prázdninách stihnu udělat a nestíhám nic. To bylo řečeno možná moc dramaticky..lepší je říct skoro nic. Myslel jsem si, že když budu mít čas, tak mám vyhráno, jenže nějak to nefunguje, i když ten čas je, protože chci dělat věci, na který musím zřejmě mít určitou náladu a ta nepřichází na povel, z čímž jsem jako obvykle nepočítal a tudíž se jako obvykle (už asi po sté) vztekám sám na sebe, že jsem neudělal tu spoustu věcí, co jsem udělat chtěl. Ne, že bych byl nějakej workholik...jen potřebuju mít pocit, že jsem ten čas strávil užitečně a jde většinou navíc o záležitosti, který mě baví. Jenže ani ty někdy nejdou sami od sebe.... Tyhle dny to prostě nějak nevychází. Jindy docela jo. Můžu to svádět třeba i na nedostatek sportu nebo jinej skoro nesmyslnej důvod, ale vždycky mě to štve. Už jen to, že tento den je třetím dnem, kdy plánuju vyrazit na kolo a navzdory téměř absolutnímu volnu se stále nic nekoná..jak to??

Čím dýl to trvá, tím blbější si připadám. Ale teď už je to asi jedno. Zítra jedu pryč...šupajdíme s familií do Itálie. Moc se těším. Tam tohle asi ani řešit nebudu a pak to bude lepší samo od sebe. Věřím tomu. Chtěl jsem před tou Itálií sem dát ještě spoustu věcí, ale zase to nějak nevyšlo, tak píšu poslední zoufalý pokus, který mi snad dopřejme jakési mizerné zadostiučinění....třeba v podobě komentářů, který se budou ptat, co to tu píšu za žváchy:-)) to je vlastně spíš smutný, tak nevim proč sem tam dal takovýho smajlíka, ale to je jedno. Každopádně...aby tohle celé mělo nějakou pointu (i když možná tomu už nic nepomůže:), jde o to, že o prázninách má hodně lidí víc času, nemusí řešit školu, často maj klídek pro sebe, třeba i jen odpoledne po brigádě..to asi stačí...prostě..prázniny jsou takovej ideální čas na plnění životních snů.... Když vidím tu spoustu lidí, který tráví nebo spíš ničí svůj volnej čas tím, že například koukaj na seriály, tak myslím, že by bylo fajn, kdyby se zamysleli nad tím, co z toho kdy budou mít. Mě to nevadí. Já nikomu neci kecat do života..ale říkám si, že aspoň bráno jako takový popostrkávání bych mohl napsat něco o tom, jak je vlastně divný, že každej člověk má svý velký sny, ale jen tak málo lidí se snaží si je taky plnit.... Všichni berou život jako něco, čím se člověk musí prokousat. Někdy jsou tak i spokojení. Takoví ti přizpůsobiví pesimisti, co jsou v hloubi duše vlastně optimisti. Jo..ten pesmistickej sarkasmus je dobrá image..uznávám.. O pesimismus ale nejde. Jde o lenost nebo možná o to, že lidi, který se narodí v obyčejným prostředí také vnímaj samy sebe jako obyčejný lidi a přisuzují si tedy pouze obyčejný život, k němuž při své lenosti nebo pesimismu nezapočítávají naději, že by se jim kdy mohli splnit jejich velké sny. Neříkám, že by každej musel začít šílet a říkat, jak jednou bude tím a tím a dělat prot to všechno a neužívat si přítomnosti. A nemusí ty sny být ani velký.... Jen chci říct, že snad není špatný brát život víc jako šanci...jako určitou výzvu. Tohle je taky vlastně trochu výzva. Výzva vyzývající k tomu brát život jako hodně vyzývavou výzvu:) Výzva u příležitosti prázdnin, kdy má většina lidí víc času. Hlavně my, malí i větší školou zaneřádění... Dva měsíce...sakra to je doba. A pak má člověk třeba jen pár zážitků, i když i to se cení. Ale myslím, že fajn je před každou činností si promyslet, jestli k něčemu kdy bude a pak až ji případně dělat. Pro lepší pocit. Pro ty sny... Rozmyslet si pořádně, co vlastně od života chcem. Vykoumat, co nám chybí. Vykoumat, co chcem dělat....a dát tomu životu smysl.

Už jen to, že nad tím člověk přemýšlíme nám něco přináší. Můžete si spoustu věcí uvědomit. Promyslet si, co vlastně potřebujete k tomu, abyste byli šťastní. Můžete se třeba jen snažit zlepšit svoji povahu, promyslet si způsob, zamakat na tom. A nebo si přímo stanovit konkrétní cíl. Může to být i něco, co si nemůžete splnit teď, ale vždycky se k tomu dá přispět už teď. Ať máte jakejkoliv sen..vždycky pro něj něco můžete udělat už teď. Melu teď hrozně abstraktně..ja vím. Dneska mi to nejde. Prostě jen..než odjedu na prázky, chtěl jsem poznamenat, že právě ony prázky sou takovej čas na to, aby člověk začal víc žit pro svoje sny....žít pro život.. skoro jako koperativa..ale s tím rozdílem, že vy musíte žít, pro život jaký chcete a dělat tedy věci, který vám k tomu pomůžou a ne jen zabíjet čas třeba čtením knížek, který vám nic nedaj. Teď na to máte čas. Možná...:-) Tak zvedněte prdele....(to bylo jen, aby to dostálo titulku:-) a pokud jste to neudělali už dřív, začněte žít pro sebe a ne pro Ošklivku Betty (tu už asi nedávaj:-) Znělo to asi trochu agresivně, tak se omlouvám...spousta lidí už určitě dávno "žije"..myslím tím opravdu žije...tohle nemá být žádnej objevnej článeček....jen snad takový povzbuzení...takovej životní doping....abychom si víc uvědomovali, že máme život jen jeden...a musíme si ho pořádně užít....tak najděte v sobě tu vůli a žijeme...tři dva jedna..teď....hmm...nic se nezměnilo..nevadí...změní se.tak zatím ahoj:)

Ahoj máš hezkej web u mě je bleskovka hlasuj a vyhraješ diplom na svuj blog