Září 2007

SKVĚLEJ ROZHVOR (+ prťavá úvaha o kozlovi a člověku rádoby mezi mužem a ženou)

30. září 2007 v 15:23 | Robbie |  Hudba
Zběsilí (někdy možná dokonce trochu splašení:) političtí metálisti System Of A Down mě nikdy zas tak nebrali. Jsou fajn, ale každej den je slyšet nemusím. Na tom se nejspíš nic nezmění ani teď, i když něco se přece jen změnilo. Mám o nich už aspoň trochu obrázek i jinak než z hudebního hlediska. Četl jsem rozhovor s jejich arménským frotmanem a docela mi padá čelist a rostou sympatie, protože názory, kterýma v článku hýří, jsou..nenapadá mě jiný slovo, než úžasný. Z textů SOAD jsem znal jen Lonely Day a i když to je moc krásná písnička, lyrika mi přišla fakt stupidní a vo ničem. Tohle je ale dost jiný kafe a tomu chlápkovi klobouk dolů. Serj Tankian totiž sice možná vypadá jako kozel, ale názory má podle mě fakt stylový. Ostatně..image prostě musí být, tak když už tu máme oboupohlavní ema z Německa, zmalovanýho Marilyna Mansona nebo třeba animovaný Gorillaz, tak proč ne kozel, že jo? Takže TADY najdete ukázkovej filosofickej rozhovor, kterej myslím dá člověku víc, než kecy všech politologickejch učebnic dohromady...

PS: Serj Tankian (zpěvák systémů, o kterém je tu řeč, kdybyste ztratili orientaci v zmatenejch titulech tohohle článku..furt se mluví o jednom chlapíkovi, nevim, jestli je to vůbec poznat:) vydává sólovou desku Elect The Death. Pár písniček z ní najdete k poslouchání na jeho Myspace
PSS:doufám, že si neberete osobně, že sem marilyna nazval zmalovaným, systémy splašenejma a jejich zpěváka kozlem. Nemyslím to zle:) Ale za Tokyo Hotel se neomlouvám, pač oni prostě oboupohlavní jsou a i kdyby nebyly a já o nich řek něco špatnýho, tak se neomluvím, pač je fakt nemám rád.... (i když je mi jich zároveň trochu líto, že jsou teď tak neoblíbení:(((..šli holt moc rychle nahoru a nestihli si udělat jasno v tom, jak ze sebe neudělat šašky a terč odporu...je mi jich líto a zároveň mě serou. Málo z toho, co maj, je jejich původní. Image, podklady.... Ale snaha jim upřít nelze a moc jim přeju, aby se z tý mediální břečky, ve který jsou, dostali a třeba z nich jednou bude normální fajn kapela. Ale jim nejdřív asi musí splasknout bublinka a oni si musejí vypít svůj pohár hořkosti a opovržení, než se tohle stane. Musejí mít trochu klidu po bouři, aby si to srovnali v hlavě a pak snad vykročí správným směrem, ale do té doby jsou to holt šašci v prdeli.... No..hlavně, aby neskončili v tom, o čem se snaží zpívat. Sebepoškozování a sebevraždy, jestli se nepletu na denním tématickém plánu určitě budou. Asi si myslí, že jsou drsní a emo. Ale emo mělo taky moc rychle vzestup. A ještě rychlejší pád. Myslím, že už je asi pryč. No..každopádně..hodně štěstí a přemýšlení Bilovi a jeho bandě....a taky hodně lepší hudby všem ostatním:-P

Tapety

30. září 2007 v 11:02 | Robbie |  Tapety
Několik mejch oblíbenejch "náťerů" na plochu. Doufám, že moc nezpomalí načítání blogu, neboť průměrnej človíček prý vydrží čekat na načtení stránky maximálně 4 vteřiny a pak to vzdá, tak bojim bojim, aby mi sem s těma tapetama vůbec někdo chodil:-)
obrázek se mi líbí, ale doufám, že ten kožich aspoň není pravej....pač pravý kožichy jsou hnusná věc:-(

Vtipy o ovcích (blbost..radši ani nečíst:)

24. září 2007 v 19:21 | Robbie |  HA HA HA
Bylo nebylo, nechci vědět proč, jednou se jeden můj dobrý kamarád díval v televizi na pořad o sexuálních deviacích zvířat. Zrovna když byly na řadě ovečky, přišel do pokoje jeho tatínek. No a co se nestalo? Tatínek má dobrou paměť. Po čase přišla k oné rodině na návštěvu sestřenka. Milý kamarád se na ni díval zřejmě poněkud nedůvěřivě, tak mu papa do ucha pošeptal: "Ty bys radši ovečku, co?!"….. Možná je to nic moc, ale tohle byl začátek éry ovcí. Od té doby kamarád v hodině matiky počítá, kolik času má na "obšťastnění" jedné ovce, pokud by chtěl při dvanáctihodinových směnách za sto let stihnout všechny na Novým Zélandu (pro zajímavost je jich tam 20 miliónů a výsledek je něco kolem 23 vteřin, jestli si dobře pamatuju) a na chodbách ho zasvěcení zdraví "Ahoj, ovčáku" … Je to jenom legrace. Fakt naštěstí nemám zoofilního kámoše, každopádně na přízemní zábavu ve škole to celkem vystačí, no a protože jsou od tý doby u mě a pár dalších lidí docela populární vtipy o ovcích, napadlo mě založit o nich tady speciální kolonku. Nemyslete si prosím, že sme ňáká prasata, že děláme z kámoše zoofila…prostě jen máme dlouhou školu a tím pádem i dlouhou chvíli.…. Je to taková nevinná (post-)pubertální srandička a i když vtipů o ovcích není moc, z nějakého důvodu, mi všechny přijdou děsně vtipný:
  • Reportérka rádia Jerevan dělá rozhovor s jedním tradičním bačou. "Tak nám, bačo, řekněte nějakou vtipnou příhodu, co se vám kdy přihodila." Bača na to: "No..tak jednou se nám ztratila jedna žena. Tak jsem ji šli do hor hledat, šlo nás deset a když jsme ji konečně našli, tak jsem ji všichni samou radostí ošukali…." "No, ale bačo..to není vtipné, zkuste něco jiného," odpoví reportérka, bača se zamyslí a povídá: "No..jednou se nám ztratila jedna ovce, tak jsem ji šli hledat do hor, šlo nás zase deset a když jsme ji konečně našli, tak jsem ji taky samou radostí ošukali…" Reportérka se zamračí: "No..tak teda, bačo…Když neumíte říct nic vtipného, tak nám radši řekněte něco smutného.." Bača se podrbe na jistých místech a povídá: "No..jednou jsem se ztratil já…."
  • Přijede misionář do rovníkové Afriky. Usadí se, založí kostel, jak už to misionáři dělaj… Po nějaké době se narodí náčelníkovi sousední vesnice bílé dítě. Náčelník nelení a vypraví se za jedniným bělochem široko daleko. Přijde za misionářem a povídá: "Heleď. Mně se ti narodilo bílý dítě. Jak mi to vysvětlíš?" Misionář se zamyslí a říká: "No. Vidíš tam na kopci ty bílý ovce?" "Vidim. Co s něma?" podiví se náčelník. "No…co s něma? Všechny jsou bílý a jenom tamta jediná napravo je černá. Chápeš? To je prostě nemoc. Vada pigmentu…" Náčelník se poškrábe v plnovousu a povídá: "Víš co, misionáři. Já zamlčím to dítě a ty zamlčíš tu ovci, jo?"
  • Přijede Arabela na inspekci na farmu pana Ovčáka. Tak jde do kravína, chvíli tam je a pak vyleze a povídá farmářovi: "pane Ovčák. Krávy říkají, že nadojí pokaždé 10 litrů mléka a selky zapíšou jen 5 a dalších pět si nechají. Co vy na to? Farmář se chytne za hlavu a povídá: "No to je hrozné. S tím se něco musí udělat." Arabela tedy jde do kurníku a za chvíli vyleze s tím, že slepice tvrdí, že selky zapíšou jen půlku vajec, co oni snesou a zbytek si nechají. Pan Ovčák se znovu chytne za hlavu a říká: "To je hrůza. To se musí napravit!" ….Tak Arabela jde kontrolovat stáje, farmář Ovčák už je celý nervózní, co se na něj ještě vyvalí, a tak vběhne do ovčína a prosí jednu ovci: "Lízinko, prosím tě na kolenou, buď potichu!! Bylo to jen jednou a byl sem strašně opilej!!"


Just a beautiful picture

23. září 2007 v 11:58 | Robbie |  Zajímavosti
prostě no comment...úžasnej obrázek

Brečet do polštáře

22. září 2007 v 19:01 | Robbie |  Moje výplody
Británie má plutonium na 17 000 jaderných bomb. Chce zničit svět nebo co? Nebo se jim to nahromadilo jen tak? Odpad elektráren? Nemaj to prostě kam dát? Ale co. Jestli jim bych křivdil, když bych si myslel, že z toho chtějí robit, co se nemá, tak jiným určitě ne. .Jděte už konečně do prdele s těma vašema nebezpečnejma hračkama. Všichni do jednoho. Připadáte mi tak stejní. A to jsem se vždycky snažil za vším hledat dobrej úmysl!! Ale někdy se zdá, že jsou tak otupělí bojem, že ztrácejí v zákalu všech těch průserů pojem o tom, za co bojujou. Že přestanou vidět rozdíl mezi správným a nesprávným. Že už si zvykají i na to špatné a jdou přes mrtvoly. Že vyčerpají příliš mnoho sil a nasadí si na oči něco jako koňský klapky, aby jim odhodlání pro boj nemusely viklat a drásat zdevastované scenérie toho, co obětovali. Ne jako lidi. Jako roboti. Bez citu. Žádná dobrá strana. Žádná špatná strana. Prostě jen dva nebo tisíc válčících gangů. Jen zkorumpovaní policajti a mafiáni vraždící pro druhou stranu. Jen inspirace nejsložitějšími a nejdrsnějšími filmy, kde člověk žasne nad géniem scénáristy. Jen inspirace filmy a zjištění, že inspirace není ten drsnej film. Inspirace je náš svět. Pochybnosti o fantasii, když člověk vidí, co všechno se může stát v našem skutečným světě…. .Brr.. Jsou fakt jako ti roboti. Alieni, terminátoři, transformeři bo co já vím….ti byli možná hodní….prostě kovový příšery všeho druhu. A pravda je v nich. V těch nejstupidnějších americkejch filmech s uboze dabovanejma zuřivejma plechovkama, kterým se snad člověk může smát, i když kolem sebe zrovna metaj trosky domů vyrvaný z nevinnýho dvorku. A tak hluboko jsme klesli. Až tam. Ta virtuální fantastická blbost je jen odraz té naší vlastní blbosti a my bychom to do sebe nikdy neřekli. Nikdy bychom si to nepřipustili. Sakra. Jsou fakt jako ti roboti. Jako ti roboti, co všechno ničí. Ti proti, kterejm lidé ve filmech bojujou s mizernou šancí. Nikdy není zvykem, aby toho svedli moc proti kovovým monstrům. Monstrům bez citů a s obludnou strojovou silou. Monstrům, který maj tu výhodu, že nemusí na nikoho brát ohled.…A já asi přestávám věřit na fantasii. Až nám konečně dojde, že to samé se děje i u nás. Akorát se ti roboti ukrývaj v kovovejch místech naší společnosti. V kovovejch-silnejch místech, který nás doopravdy dělaj jen slabými. V místech, kde síla vytlačila rozum, ale rozum se nenechal a vytlačil místo sebe city. A tyhle naše slabý silný místa……city jim dávno páchli.. Jdou přes mrtvoly. Vidí jen cíl. A je jedno, jak k němu dojít. A pak hlásí eror 404…cíl nenalezen…jako počítač…protože v našem světě jsou věci pomíjivý a naši roboti si občas, oslněni leskem zbroje, nevšimnou, že cíl jim zmizel. Že cíl se změnil. Že svět je živej. Že svět má city. Otupeni o cit jdou za vítězstvím. A když zjistí, že cíl sami omylem zničili svým bojem, už je jim to asi jedno, neví, co mají dělat, a tak prostě pokračujou. Nedívaj se, co zničili. Nedívaj se, jestli to stojí za vítězství. Jako roboti. Jako počítač, když se snaží stahovat soubor rychlostí, kterou by mu to trvalo roky. Zbytečně. Jako lidi, když chorý, nevyrovnaný místa a slabiny světa ničí silou místo toho, aby je pofoukali na bolístku. Jako lidi, když malý boj ničí velkým bojem a velký boj ještě větším….a do ohně přilívají benzín, zkázonosnou chemii, rakety a zprávy o chybách, co se neměly stát. A třeba ropu, o kterou se tu furt bojuje sami zapalujem a druzí jen přilívaj a zahřívaj polívčičku až do nekonečného kolotoče. Až asi nezbude žádná. Až asi všechna shoří při boji o ni samotnou…. Jo a….jídlo se v chudých zemích dává těm, co maj zbraně a pro kariéru robota neplníme povinnosti člověka. A táhneme rovnou víte kam s takovou?! A co cit? Jo. Chybí nám to tu. Člověk si zvyká. Nikdy nedělej, co dělat nechceš nebo si na to zvykneš a úhel pohledu se ti změní ani nevíš, jak, bude ti to připadat normální a nikdy tě už asi nikdo nedostane z týhle pasti. Už budeš jinej. Jinej, než si chtěl být. Už nebudeš mít kontrolu nad tím, co je správný a co špatný, když si moc zvykneš na to špatný. Když si zvykneš na to, že TY děláš to špatný. Nebo možná budeš mít kontrolu nad tím, co se má a co nemá a svědomí dávno na útěku. Protože svědomí je asi taky pomíjivý. Utíká před vůlí. Před tím oslnivým, výsledkem oslněným odhodláním. A odhodlání musí být. A svědomí ho musí kontrolovat. My ho musíme kontrolovat. Jestli se žene správným směrem, za správnou věcí. My se musíme kontrolovat. Ne oni. Oni už jsou v háji. Oni jsou ti chytří bez emocí. A rozum dělá zle, když odpadl cit. Cit je citlivej a rozum tvrdohlavej. Cit se nechá a rozum ne. Špatně živenej cit ztrouchniví opomíjením a rozum, nebo to, co způsobuje, že jim to pálí až možná žhne, jak výkonej neekologickej motor….tak to…to se na tom možná přiživí. Už žádný ohledy na city. Na okolí. Nezleniví motorek v takový situaci. Ale srdce na správným místě je asi taky pomíjivý, když se o něj nestaráte. A tak často zanedbávaný, protože cit po vás chce dělat něco pro druhý. Rozum ne. Rozum jde za cílem. A ono se to má kombinovat. Přece nemůžem schválně hloupnout a doufat, že se tím vyřeší složitý spory, protože jednoduchý lidi nemaj složitý spory. Jednoduchý lidi zase řeší složitě jednoduchý problémy. Ono se snad ten rozum a srdce nebijou. Musí spolu vycházet. Jen naše vůle nesmí dovolit rozumu, aby zatlačil city. A pak je to správně.
Jenže v těch našich válkách jsou jen roboti s počítačovou inteligencí. Kdyby v těch našich válkách byl cit, tak žádný už nejsou. Kdyby nám do světa neryla touha po moci, která je tou nejnebezpečnější a nejpříšernější ambicí, která se kdy dostala na povrch zemský a kdyby si lidi drželi svůj standart a nenechali si ho brát těmi, kterejm přerostl mozek přes hlavu a vytlačil srdce i duši, tak by možná všechno bylo v pohodě…. Kdyby…kdyby. Ale všechno souvisí se vším a rozum bez citu není rozum, stejně jako mozek bez srdce nefunguje a kdybychom se nepřestali taky trochu rozhodovat srdcem…stačilo by trochu….pár křesel v parlamentu pro věnčitý cévy, aby dovedli šťávu do mozku….pár tichejch milejch hlásků vpustit si do hlavy, co dávaj hrdýmu rozhodnutí cit...co dávaj rovnováhu rozumu a citu….jen pár…..všeho moc škodí…jen balancovat rovnováhu uprostřed, mezi city a rozumem…..a najít tam to správný…tu zlatou střední cestu, kterou se vydáme…tu, která je taky tak prchlavá, když si ji nehlídáme, tu která způsobuje, že je občas tak těžký se rozhodnout….A kdybychom měli tu rovnováhu. Kybychom se nepřestali taky trochu rozhodovat srdcem. Tak by nám asi z tváře nikdy nezmizely všechny beďáry, nikdy bychom nepřestali tak úplně doufat v předem ztracený vztahy, nikdy bychom nepřestali aspoň občas práskat dveřmi, brečet do polštáře a mazlit se s plyšákem, jediným tehdy věrným stvořením a nikdy…nikdy bychom nemuseli řešit pitomej protiraketovej radar a chlupatý Bin Ládiny…. Nebylo by to krásný?
...za posledních 3500 let prý bylo v civilizovaných zemích jen 230 let míru...

Blogy mých milých karamádů a karamádek 2

9. září 2007 v 14:25 | Robbie |  Blogy Karamádů
U veselých Bublin:-) ...naprosto senzační blog kámošky IL. Najdete tam spoustu jejích úvah, který rozhodně stojí za přečtení a za zamyšlení a to rozdhoně neříkám jen z kamarádství:-) A taky videa k milejm písničkám, vlastní recenze na filmy, který zrovna běží v kinech (mimochodem mnohem lepší a osobnější recenze, než na filmovejch serverech:-)
www.stream.cz/profil/ondranow ...tohle není tak docela blog. Je to profil jednoho mýho hodně dobrýho kámoše, kterej miluje filmy. Nejsou tam ale ani fotky oblíbených skupin ani jeho povídky (na ty se teprv čeká:), ani roztomilý obrázky a ani nic jinýho, co obvykle plní ty naše malý virtuální "já" (řečeno s trochou přehnaný důležitosti:) Je tam pár z jeho krátkejch filmovejch pokusů, který jsou myslím na dost slušný úrovni. Ten podle mě nejlepší bohužel zatím na týhle stránce chybí, ale to se snad brzo změní....
modnisvet.blog.cz ...asi je trochu divný, že kluk na svoje stránky dává odkazy na stránky o módě, ale tyhle stránky zdaleka nejsou jen módě. Myslím, že není ani možný popsat, o čem všem jsou, protože jejich autorka je tak plodná, že... má dokonce dva blogy. Ten druhej je tady no..oba jsou tak nějak o všem a oba jsou skvělý:-)
Sheniin a Janiin blog ...kostrbatej název, ale...no...chtěl jsem napsat, uhlazenej obsah, jakože nejlepší zápornej význam od slova kostrbatej, co mě napadá, ale to by se těm dvěma dítkám rock'n'rollu, co tenhle blog píšou, asi moc nelíbilo. Je to blog o hudbě, o přírodě, o krsánejch obrázcích... Stojí za to.
kikx.blog.cz ...jestli počítám dobře, tak už třetí Kristýnčin blog v pořadí. Ještě jsem ho moc nestihl prozkoumat, ale stoprocentně je tam něco o ská (totální nasazení, Sto zvířat a jim podobné kapely:-) a dvěstěprocentě jsou tam záznamy z Kristýnčin někdy až moc drsných kalbiček... Ps: jak tak zkoumám, nalézám takové pěkné úvahy... Moc hezkej blog, Kriss:-)

S O R R Y

3. září 2007 v 13:02 | Robbie |  Moje výplody
Prázdniny pryč. V žaludku nepříjemnej pocit a zadek si s protesty znovu zvyká stýkat se proti svý vůli s tou nepohodlnou židlí, na niž zabíjíme mládí. Štve mě to. Divný je, že až teď. Většinou z toho mám trochu depku už poslední dny prázdnin, ale letos jako bych byl tak nějak smířenej s krutým osudem či si tu hrozbu školní docházky neuvědomoval, začalo mě to štvát až dneska, první zářijové pondělí, tedy v den, kdy mě to štvát obvykle přestává a postupně se smiřuju s tím, že za velmi vysokou cenu alespoň zase uvidím svý spolužáky. Bohužel ne všechny...Kristýnko, chybíš mi-(((
Štve mě i to, že o tom tady píšu. Začátek školy není významná událost a basta. Ať si dospělí říkají, co chcou. To je státní smutek. Nebudu rozvíjet, co se mi teď v hlavě zas probouzí, protože by to bylo na dlouho a protože by sem mohl, nedej Bože, natrefit nějaký učitel, který mě zná...snad ne..ale jistota je jistota. Nic proti učitelům, nic proti škole jako takové, ale kulomety a granáty proti českýmu školství...neřikám, že tomu rozumim, ale mám hodně nápadů, co by se mohlo změnit, aby se ta úroveň dostala alespoň nad bod mrazu a doufám, že je jednoho krásnýho dne, až si těmi nápady budu stoprocentně jistej, tak je sepíšu a...a....a něco s něma udělám...ale nevim co.HE he...no to je fuk. Pro teď. Prostě mě štve, že vůbec o škole píšu, jako by všechny neštvala dost už sama od sebe, ale nemůžu si pomoct. Vlastně to mělo být úplně o něčem jiným a nebo alespoň melancholická vzpomínka na prázdniny, ale "drobný" úvod mě zas zanesl někam, kam jsem nechtěl. No jo...lidi maj sklon sklouzávat v myšlenkách k tomu horšímu. Je to pochopitelný. To, co je nebezpečný (třeba ta škola:-) se musí řešit. Když má člověk úspěchy a neúspěchy, tak řeší ty neúspěchy, což asi působí jakože je v nás zakořeněn od přírody pesimismus, což by nebylo zrovna dobrý, ale ono je to asi o tom, že člověk ty problémy řešit musí, aby je odstranil. Problém tohohle problému je v tom, že člověk úspěchy bere samozřejmě, málo si jich váží a furt vidí jen ty problémy. Kolik hodin stráví člověk v obavách, jestli udělá maturitu a kolik hodin se raduje z jejího úspěšnýho složení? Nevím. Maturita je pro mě naštěstí ještě (podle učitelů pouze zdánlivě) daleko, ale jsem si jistej, že u většiny z nás silně převažují ty hodiny obav. Je to logický, ale když je něco logický, tak to zřejmě neznamená, že je to zároveň správný. Člověk problémy řešit musí, ale nesmí si je současně brát, nesmí si je připouštět k tělu. Hodně lidí smutní nad něčím, co nezmění. Je to těžký uvíst si tenhle názor do praxe, aby k něčemu byl, ale smutnění nad věcma, který jsou daný jako třeba právě začátek školy, nemá smysl. Já vim, že je to směšný, když tady blábolím, jak mě škola štve a o pár řádků dál poučuju, jak takový smutnění nemá smysl. Fakt je to asi těžký uvíst si to do skutečnosti. Mně se povedlo nezkazit si pomyšlením na školu konec prázdnin, ale teď už mě to pěkně štve kvůli jednomu nepřijemnýmu pocitu, kterej si asi ale nechám pro sebe a to z důvodu, kterej si vlastně taky musím nechat pro sebe, takže vlastně asi nic..no:( sorry. možná můj papírový "deníček" se něco dozví, pokud mě to bude trápit i nadále. Jenže já myslím, že nebude, takže je to dobrý. Hm..vím taky, že když nevíte, o co jde, tak je asi pěkná nuda o tom číst, takže sorry podruhý. A taky sorry potřetí a nejdůležitější, který se omlouvá za to, jak tenhle blog přes prázdniny málem umřel. Nevím, jestli to někomu vadilo, ale stejně se omlouvám. Poslední zápisek se těšil na Harryho a Fénixům Řád a tenhle už může s radostí poznamenat, jak moc supr film to byl, že už sem na něm byl dvakrát v kině a jak se prozatím, kromě jedné výjimky úspěšně, vyhýbám informacím ze sedmého dílu knížky o Harrym a děsně se těším, až vyjde v češtině, pač v angličitně si na to netroufnu, dokud nebudu mít pro jistotu po ruce českou verzi a na nelegální překlad z vysoka seru, protože to není ono, je to ošklivý a oficiálnímu překladateli většiny dílů Pavlu Medkovi a jeho bráchovi, kterej přeložil zbytek, klobouk dolů, i když žádnej nemám, pač ten jeho překlad je fakt třída...
A co teda ty prázdniny? Tolik věcí jsem sem chtěl dát....no....nakonec zase jen další deníčkové povídání, žádná fakta, jen moje abstraktní bludy. Ach jo. Ale já měl prázdniny hezký. Měl jsem dokonce celej jeden týden pro sebe, kdy jsem sem klidně mohl psát 14 hodin denně (aspoň jednu hodinu totiž musím jíst a devět hodin spát..sem náročnej:-), ale stejně jsem tu nenapsal ani řádek. Byl jsem trochu nemocnej, pač jsem si na táboře asi trochu zahrával se zimou a holýma ledvinama, a tak jsem odpočíval, četl a hlavně trénoval na kytaru. Fakt jsem tomu ten týden hodně věnoval. Spíš trochu teorie než praxe tentokrát. Snažil jsem se především zjistit, jak naroubovat správný akordy na melodii, kterou mám v hlavě a kterou jsem s trochou štěstí schopnej vybrnkat. Nedostal jsem se v tom pátrání k úplnýmu cíli. Mám jen část. Ale dostal jsem se daleko a i když ne tam, kam jsem chtěl, už aspoň vím, že ta cesta je delší, než jsem čekal a já jsem urazil velkej kus. Možná je tak trochu nekonečná. Možná dokonce slepá ulička. Možná neexistuje nic, co si představuju a po čem pátrám. Často to tak bývá. Někdy je těžký získat odpověď, protože se člověk neumí správně ptát. Nevím, kam se dostanu, ale věřím, že časem se dostanu někam, kde budu spokojenej, ať to tam bude vypadat tak, jak sem si představoval nebo ne. Možná se to nezdá, ale pořád mluvím o tom roubování akordů... Divný, že? Je to složitý a hodně krát je člověk zmatenej a skoro odrazen až skoro zrazen, ale nadšení dělá hodně. Ve všem. Jednou na to přijdu. A říkám to, i když už předem vím, že je to asi nesmysl, protože na tyhle věci člověk přichází postupně a ne najednou. Jo...za prázdniny jsem nenapsal nic na blog (teda skoro nic), na Liter, kam občas, poslední dobou ale skoro vůbec, píšu povídky či úvahy a ani jsem dokonce nedočetl knížku, kterou jsem měl rozečtenou už ze školního roku. A to mě přitom ta knížka baví. Co já jen dělal? Vlastně toho bylo dost. Jen prostě asi něco jinýho, protože člověk furt objevuje nový věci a věnuje se tomu víc a starý plány padaj a starý zábavy upadaj do pozadí... Ale já jsem se na nic z toho starýho nevykašlal. Chci to všechno stihnout. Něco možná budu brát jako zbytečný..časem, tak to nechám. Ale jinak....hrozně ošklivě nechutně řečeno..si v tom udělám pořádek. Nevim, co je na tom nechutnýho, ošklivýho a hroznýho, ale myslím to tak, že je mi nepříjemný, když mám spoustu věcí rozdělanejch a nic dokončenýho, což je dost často, a proto melu o pořádku a zároveň se mi to sdělení "udělat si pořádek" strašně protiví a to nejspíš proto, že to prohlásila Dolores Umbridgeová právě v posledním filmu o Harrym, když chtěla zničit všechno to pěkný, co v Bradavicích bylo. Hm...já sem cvok, když si to tak beru, pač o "udělání si pořádku" mluví kde kdo a není na tom nic špatnýho, ale ona to v tom filmu řekla tak nechutně, že se mi to asi "vštípilo do paměti" (tohle taky říkala...pomoc!!) a teď se mi ta fráze nelíbí.
Přes prázdniny jsem taky poznal spoustu nových lidí. Přibyl mi člověk, kterýho teď řadím mezi nejlepší kamarády a přibyla další hodně inspirativní osůbka. Taková tajemná. Mám ji moc rád, mám pocit, že mi i trochu změnila život, ale ona o tom možná ani neví. Nevím, jestli to udělala schválně nebo je to jen takový její kouzlo, ale cítim takovej zvláštní pocit, když si na ni vzpomenu a myslím, že mi v hodně směrech zamotala hlavu a doufám, že ještě zamotá a taky rozmotá. Zajímalo by mě, jestli si právě ona tohle někdy přečte. Zajímala by mě o ní taková spousta věcí a tyhle věci, malý záhady, zvláštní pocity, a zmatený city, který ničí prázdnotu, asi jsou jedny z těch, co dávaj životu smysl. Jsem tak strašně rád, že jsem ji potkal. Doufám, že....a nebudu říkat, co, protože nechci být zklamanej mylným očekáváním. Přijde mi, že když člověk vyzrazuje příliš konkrétně něco, v co doufá, tak jako by byla menší šance, že to vyjde. Nevím proč. Určitě se mi to jenom zdá, ale jistota je jistota. No..byli jsme taky s rodinkou v Itálii a myslím, že až dopíšu tohle, tak od tam napísám kratší report (zase něco plánuju..to jsem zvědavej:-) Jo...a taky si dám trochu čokolády a nějaký ovoce, ale to je o dost pravděpodobnější a jistější než ten report, pač jíst se musí a já mám na tyhle věco zrovna chuť. Jo..a ještě chleba s Apetitem. Oni tomu sice teď říkaj Smetanito nebo co, ale mě ten název přijde hrozně trapnej. Myslím, že je to taková vynucená novota. Taková změna udělaná jen proto, aby něco změněnýho bylo kromě toho, že furt na obaly od všeho píšou, že to má novou recepturu (pravda...některé výrobky překračují všechny meze originality a pro změnu se pyšní původní recepturou) Tak jako tak..škoda starýho dobrýho Apetita, i když nemám, co nadávat, pač je to jejich věc a já si tomu stejně můžu říkat, jak chci a kdyby to neznělo debilně, tak můžu vlastně klidně říkat T-mobilu Pegas a Polici Veřejná bezpečnost a nic tim neporušuju. Jen možná hranice tolerované opožděnosti a dostal bych se k hranicím trapné opožděnosti a něčeho, co si většina normálních lidí vyloží jako srandu. Což mě přivádí k tomu, že s Veřejnou bezpečností souvisí komunisti a ty já nesnášim, takže rychle pryč. Napadlo mě k tomu taky ještě jedno téma, ale to by asi bylo nadlouho. Základní myšlenka je, že dneska je IN, když nejste IN, tak mi to třeba někdy připomeňte, když nebudem vědět o čem kecat a můžem to pořešit, pač zvlášť v tramvaji (spisovně řečeno šalině) je to sranda rozebírat. Pokud vám teda nevadí, že na nás ostatní budou koukat jak Paroubek na výplatní pásku či prostě jak na dementy.... No...už bych asi mohl končit. Ještě sem musím vložit nějakej obrázek pro oživení, ale nevím, jakej obrázek by ladil s tímhle mixem témat. Jo..a ještě bych taky chtěl psát o filmech. No...zase plány...radši to nebudu říkat nebo to nikdy nenapíšu. Tak Ahoj...držte se, já budu držet palce a taky sebe:) a ňák se musíme smířit s tou podělanou školou a užívat si života:-) Pá
PS: tenhle obrázek sem ukradl ze společnýho blogu jedné mé karamádky a karamáda, tak doufám, že se nebudou zlobit, nemohl sem odolat...
PSS: další obrázek padá, dám sem radši jednu krásně střelenou písničku, která snad pomůže při tom oponování špatné náladě kvůli škole. Ta písnička je zpívaná asi italsky nebo španělsky, já nevím. A možná, že ji znáte. A možná, že znáte mě a to, co já obvykle poslouchám a asi se hodně budete divit, že se mi líbí zrovna tohle, ale ono to má v sobě takovou krásnou pozitivní energii. Jakoby ve vás navozuje atmosféru krásnech exotickejch prázdnin a udrží vás tam a dá vám to tu energii jako byste za sebou fakt měli takovou krásnou dovolenou. Moc bych té písničce chtěl rozumět, jediný slovo, který rozumim je musika…vždycky mě nějak vzpruží..jako by to byla ta trocha odpověďi na to, jak si nenechat zkazit náladu a jak dostat energii do života….