Leden 2008

Dějiny hudby: kapitola Placebo

29. ledna 2008 v 21:52 | Robbie |  PLACEBO
V roce 1994 se náhodou v londýnském metru potkali dva bývalí spolužáci ze střední školy v Lucembursku Brian Molko a Stefan Olsdal. Založili společně kapelu Asthray Heart, z které po přibrání bubeníka Steva Hewitta vznikli Placebo (jejich myspace). Nahráli spolu první dema, bubeník Steve však na nějaký čas dal přednost kapele Breče (hajzl:), v které též působil, a tak ho vystřídal švédský bubeník, s kterým nahráli první eponymní (nazvané po kapele) album.
Nahrávací smlouvu získali především díky pozornosti Davida Bowieho, kterého zaujala jejich hudba a navíc mu Molkova oboupohlavní image připomínala jeho vlastní počátky. Později je vzal jako předkapelu na své turné, což později zopakovali též U2.
Debut byl oproti dnešní tvorbě spíše v punkové režii. Songy jako 'Nancy Boy', Teenage Angst nebo '36 Degrees' však zaznamenaly extrémní úspěch a z malé mnohonárodnostní kapelky se začala rodit extravagantní hvězda, kterou sice zprvu proslavila mimo jiné frontmanova image a vůbec jejich divokost (první album se drželo témat jako sex a drogy), nicméně hlavní podstatou úspěchu spočívala právě v jejich hudbě.
Placebo nezanikli. Nebyla to žádná krátká módní vlnka a dva roky po debutu (v roce 1998) vydali (tentokráte již znovu s původním bubeníkem Stevem Hewittem) druhou desku Without You I'm Nothing, která s sebou přinesla značné zklidnění, propracovanější melodie a hloubavější songy. Velký hit 'Every Me Every You' zazněl také ve filmu 'Cruel Intentions' (Velmi nebezpečné známosti…he..prej fakt dobrej film:)
Třetí album 'Black Market Music' vneslo do jejich rockového soundu elektroniku a stejně jako předchozí desku a všechny další přijala kladně i hudební kritika.
Po čtyřech letech koncertování si dala skupina rok pauzu a dále pak po dvou letech příprav vyšlo v roce 2003 album Sleeping With Ghost, jehož elektronické experimenty zklamaly některé skalní fanoušky bažící po ostrých kytarách prvních desek, přesto se však prodávalo dobře, především v Evropě a v jižní Americe, kde se Placebo stali prakticky nejžádanější skupinou od dob Beatles.
Následovalo koncertní DVD a bestovka a konečně v březnu 2006, po úniku na internet, jejich (podle mě) nejlepší deska Meds, z jejichž vyrovnaných 13 kousků by se jen těžko hledal nejlepší či nejhorší.
Loni (2007) také vydali sbírku cover verzí, kde se najde například předělávka hitu Where Is My Mind od The Pixies (píseň zazněla ve filmu Fight Club) nebo Running Up That Hill, ve který téměř marně hledám podobu původní písně od zpěvačky Kate Bush. Důležitý je, že verze Placebo je samozřejmě lepšejšíJ)).
Loni také v rámci turné k albu Meds zavítali do naší malý zemičky (byli tu popáté, ale poprvé v Brně a bylo to supr dupr::) a loni také, zdá se už nadobro, přišli o bubeníka Steva Hewitta, se kterým se zbylí dva členové neshodli na dalším hudebním vývoji kapely, a tak po "prý" přátelském rozchodu hledají nového a chystají se natáčet novou desku.
Hudbu Placebo vystihuje už jen název pro ně jako stvořený. Jakási dávka čehosi, co vás přes absenci jakýchkoliv léčivých látek, uzdraví. Nebo vám alespoň pomůže k uzdravení. K uzdravení nemocné dušičky, ze které smyje všechnu špínu a odkalí zaneřáděnou mysl, která už nechce řešit vůbec nic. Není to hudba, která vás chytne na první poslech. O to více vás ale nadchne, když se jí dostanete pod kůži. Přes všechny excesy, drogové experimenty a debaty o chuti spermatu, které provázejí jejich kariéru v médiích, hraje jejich hudba na city a její intimní charakter …nevim co její intimní charakter, ale pro mě je jejich hudba asi jedna z mých mála oblíbených závislostí…J)
By the way: taky vám přijde, že ti bubeníci jsou obecně tak trochu "kurvičky"? Možná mám jen štěstí na takový kapely, ale třeba v Nirváně nebo kapele Marilyna Mansona bubeníci taky lítají jedna radost… I když je pravda, že nevím, komu by se mohlo líbit, aby jim depresivní a věčně zfetovanej kamarád kopal při koncertě do bubnůL anebo si zmalovaná příšera hrála s plynovou bombou a jejich bicími….
PS: A abychom neskončili těma kurvičkama, ještě něco…. Nevim, kdo to řekl, možná, že nikdo, ale kámoška to má na tričku: Music washes away the dust of everyday life.


Citáty & moudra

20. ledna 2008 v 14:24 | Robbie |  Zajímavosti
Poznámka nad čarou:-) : Velká část následujících přechytralejch vět pochází z velký sbírky na jednom skvělým blogu, jehož adresa je faileen-pipa.blog.cz , takže mi nezbývá, než doufat, že se na mě Janička, jeho majitelka, nebude zlobit za tohle sprostý kopírování:)
  • Jeden starý muž hospodařil se svým synem na malém statku; měli jediného koně. Jednoho dne jim kůň utekl. "To je strašné," litovali ho sousedi. "Taková smůla!" "Kdož ví, jestli je to smůla nebo štěstí," odpověděl sedlák. Za týden se kůň vrátil z hor a přivedl s sebou do stáje pět divokých klisen. "To je ale štěstí," říkali sousedi. "Štěstí, smůla? Kdož ví?" Odpověděl starý muž. Druhý den se jeho syn pokoušel zkrotit jednu z klisen a zlomil si nohu. "To je hrozné, taková smůla!" "Smůla? Štěstí?" Do kraje přišli verbíři a odváděli mladé muže do války. Sedlákův syn se jim nehodil, a proto ho nechali doma. "Štěstí? Smůla?"
  • Tři věci, které jsou-li jednou pryč, už se nevrátí - čas, slova a příležitost.
  • I když jsi na správné cestě, dříve nebo později tě něco přejede, když tam budeš jen tak sedět.
  • Špatné svědomí má dlouhou paměť
  • Kde není cíl, není ani cesta
  • Jen blázni a mrtví nikdy nemění svůj názor
  • Nikdy neříkej, že to nejde, protože se vždycky najde ňákej blbec, kterej neví, že to nejde a udělá to...
  • Někdy jsi přední sklo auta,....někdy jsi brouk
  • Jsem něžný, jsem krutý, jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla, tak jdi a žij!
  • Když jsi se narodil, všichni se smáli a ty si plakal. Žij tak, aby až budeš umírat, všichni plakali a ty si se smál...
  • Nikdy neopouštěj někoho, koho miluješ, pro někoho, kdo se Ti líbí, protože ten, kdo se Ti líbí, Tě opustí pro toho, koho miluje!
  • Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.
Kurt Cobain
  • Nenávist je hněv bezmocných.
Alphonse Daudet
  • Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.
Ruth Rendellová
  • Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy nedělá nic.
Theodore Roosevelt
  • Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne.
Franz Kafka
  • Jsme tak zvyklí přetvařovat se před druhými, že se přetvařujeme i sami před sebou.
Francois Duc de la Rochefoucauld
  • Nejčastěji se stává, že člověk přisuzuje druhým jen takové city, jakých je sám schopen.
André Gide
  • Raduj se z maličkostí, protože se možná jednoho dne ohlédneš a zjistíš, že to nebyly maličkosti.
Antonio Smith
  • Nikdo není tak slabý, aby nemohl škodit.
Anaeus Lucius Seneca
  • A něco lehčího nakonec: Na životě miluji tu rozmanitost...Každý den mě nasere někdo jiný...x))

Tak. A to už by těch moudrejch vět bylo na jeden článek až až. Možná sem to i trochu přehnal, jelikož všechny tyhle věty člověku něco dají jen tehdy, když se nad nimi opravdově, nefalšovaně zamyslí. Taky se omlouvám, že u většiny není uvedenej autor, ale... nenapadá mě pořádná výmluva, přiznávám se tedy, že sem byl línej kopírovat i jméno autora:-) Asi by to teda chtělo přidat nějakej citát o lidský lennosti, ale žádnej mě radši nenapadá:-P No nic...tak se zatím mějte krásně a Čauky.
Metropolis - Mlýny: