29. ledna 2008 v 21:52 | Robbie
|
V roce 1994 se náhodou v londýnském metru potkali dva bývalí spolužáci ze střední školy v Lucembursku
Brian Molko a
Stefan Olsdal. Založili společně kapelu Asthray Heart, z které po přibrání bubeníka
Steva Hewitta vznikli Placebo (
jejich myspace). Nahráli spolu první dema, bubeník Steve však na nějaký čas dal přednost kapele Breče (hajzl:), v které též působil, a tak ho vystřídal švédský bubeník, s kterým nahráli první eponymní (nazvané po kapele) album.
Nahrávací smlouvu získali především díky pozornosti Davida Bowieho, kterého zaujala jejich hudba a navíc mu Molkova oboupohlavní image připomínala jeho vlastní počátky. Později je vzal jako předkapelu na své turné, což později zopakovali též U2.
Debut byl oproti dnešní tvorbě spíše v punkové režii. Songy jako '
Nancy Boy',
Teenage Angst nebo '
36 Degrees' však zaznamenaly extrémní úspěch a z malé mnohonárodnostní kapelky se začala rodit extravagantní hvězda, kterou sice zprvu proslavila mimo jiné frontmanova image a vůbec jejich divokost (první album se drželo témat jako sex a drogy), nicméně hlavní podstatou úspěchu spočívala právě v jejich hudbě.
Placebo nezanikli. Nebyla to žádná krátká módní vlnka a dva roky po debutu (v roce 1998) vydali (tentokráte již znovu s původním bubeníkem Stevem Hewittem) druhou desku Without You I'm Nothing, která s sebou přinesla značné zklidnění, propracovanější melodie a hloubavější songy. Velký hit '
Every Me Every You' zazněl také ve filmu 'Cruel Intentions' (Velmi nebezpečné známosti…he..prej fakt dobrej film:)
Třetí album 'Black Market Music' vneslo do jejich rockového soundu elektroniku a stejně jako předchozí desku a všechny další přijala kladně i hudební kritika.
Po čtyřech letech koncertování si dala skupina rok pauzu a dále pak po dvou letech příprav vyšlo v roce 2003 album Sleeping With Ghost, jehož elektronické experimenty zklamaly některé skalní fanoušky bažící po ostrých kytarách prvních desek, přesto se však prodávalo dobře, především v Evropě a v jižní Americe, kde se Placebo stali prakticky nejžádanější skupinou od dob Beatles.
Následovalo koncertní DVD a bestovka a konečně v březnu 2006, po úniku na internet, jejich (podle mě) nejlepší deska Meds, z jejichž vyrovnaných 13 kousků by se jen těžko hledal nejlepší či nejhorší.
Loni (2007) také vydali sbírku cover verzí, kde se najde například předělávka hitu
Where Is My Mind od The Pixies (píseň zazněla ve filmu Fight Club) nebo
Running Up That Hill, ve který téměř marně hledám podobu původní písně od zpěvačky Kate Bush. Důležitý je, že verze Placebo je samozřejmě lepšejšíJ)).
Loni také v rámci turné k albu Meds zavítali do naší malý zemičky (byli tu popáté, ale
poprvé v Brně a bylo to supr dupr::) a loni také, zdá se už nadobro, přišli o bubeníka Steva Hewitta, se kterým se zbylí dva členové neshodli na dalším hudebním vývoji kapely, a tak po "prý" přátelském rozchodu hledají nového a chystají se natáčet novou desku.
Hudbu Placebo vystihuje už jen název pro ně jako stvořený. Jakási dávka čehosi, co vás přes absenci jakýchkoliv léčivých látek, uzdraví. Nebo vám alespoň pomůže k uzdravení. K uzdravení nemocné dušičky, ze které smyje všechnu špínu a odkalí zaneřáděnou mysl, která už nechce řešit vůbec nic. Není to hudba, která vás chytne na první poslech. O to více vás ale nadchne, když se jí dostanete pod kůži. Přes všechny excesy, drogové experimenty a debaty o chuti spermatu, které provázejí jejich kariéru v médiích, hraje jejich hudba na city a její intimní charakter …nevim co její intimní charakter, ale pro mě je jejich hudba asi jedna z mých mála oblíbených závislostí…J)

By the way: taky vám přijde, že ti bubeníci jsou obecně tak trochu "kurvičky"? Možná mám jen štěstí na takový kapely, ale třeba v Nirváně nebo kapele Marilyna Mansona bubeníci taky lítají jedna radost… I když je pravda, že nevím, komu by se mohlo líbit, aby jim depresivní a věčně zfetovanej kamarád kopal při koncertě do bubnůL anebo si zmalovaná příšera hrála s plynovou bombou a jejich bicími….
PS: A abychom neskončili těma kurvičkama, ještě něco…. Nevim, kdo to řekl, možná, že nikdo, ale kámoška to má na tričku: Music washes away the dust of everyday life.
O čem jiném bys ty mohl psát, že? :) Snad ty Beatles v úterý přežiješ :))