Dějiny hudby: kapitola Placebo

29. ledna 2008 v 21:52 | Robbie |  PLACEBO
V roce 1994 se náhodou v londýnském metru potkali dva bývalí spolužáci ze střední školy v Lucembursku Brian Molko a Stefan Olsdal. Založili společně kapelu Asthray Heart, z které po přibrání bubeníka Steva Hewitta vznikli Placebo (jejich myspace). Nahráli spolu první dema, bubeník Steve však na nějaký čas dal přednost kapele Breče (hajzl:), v které též působil, a tak ho vystřídal švédský bubeník, s kterým nahráli první eponymní (nazvané po kapele) album.
Nahrávací smlouvu získali především díky pozornosti Davida Bowieho, kterého zaujala jejich hudba a navíc mu Molkova oboupohlavní image připomínala jeho vlastní počátky. Později je vzal jako předkapelu na své turné, což později zopakovali též U2.
Debut byl oproti dnešní tvorbě spíše v punkové režii. Songy jako 'Nancy Boy', Teenage Angst nebo '36 Degrees' však zaznamenaly extrémní úspěch a z malé mnohonárodnostní kapelky se začala rodit extravagantní hvězda, kterou sice zprvu proslavila mimo jiné frontmanova image a vůbec jejich divokost (první album se drželo témat jako sex a drogy), nicméně hlavní podstatou úspěchu spočívala právě v jejich hudbě.
Placebo nezanikli. Nebyla to žádná krátká módní vlnka a dva roky po debutu (v roce 1998) vydali (tentokráte již znovu s původním bubeníkem Stevem Hewittem) druhou desku Without You I'm Nothing, která s sebou přinesla značné zklidnění, propracovanější melodie a hloubavější songy. Velký hit 'Every Me Every You' zazněl také ve filmu 'Cruel Intentions' (Velmi nebezpečné známosti…he..prej fakt dobrej film:)
Třetí album 'Black Market Music' vneslo do jejich rockového soundu elektroniku a stejně jako předchozí desku a všechny další přijala kladně i hudební kritika.
Po čtyřech letech koncertování si dala skupina rok pauzu a dále pak po dvou letech příprav vyšlo v roce 2003 album Sleeping With Ghost, jehož elektronické experimenty zklamaly některé skalní fanoušky bažící po ostrých kytarách prvních desek, přesto se však prodávalo dobře, především v Evropě a v jižní Americe, kde se Placebo stali prakticky nejžádanější skupinou od dob Beatles.
Následovalo koncertní DVD a bestovka a konečně v březnu 2006, po úniku na internet, jejich (podle mě) nejlepší deska Meds, z jejichž vyrovnaných 13 kousků by se jen těžko hledal nejlepší či nejhorší.
Loni (2007) také vydali sbírku cover verzí, kde se najde například předělávka hitu Where Is My Mind od The Pixies (píseň zazněla ve filmu Fight Club) nebo Running Up That Hill, ve který téměř marně hledám podobu původní písně od zpěvačky Kate Bush. Důležitý je, že verze Placebo je samozřejmě lepšejšíJ)).
Loni také v rámci turné k albu Meds zavítali do naší malý zemičky (byli tu popáté, ale poprvé v Brně a bylo to supr dupr::) a loni také, zdá se už nadobro, přišli o bubeníka Steva Hewitta, se kterým se zbylí dva členové neshodli na dalším hudebním vývoji kapely, a tak po "prý" přátelském rozchodu hledají nového a chystají se natáčet novou desku.
Hudbu Placebo vystihuje už jen název pro ně jako stvořený. Jakási dávka čehosi, co vás přes absenci jakýchkoliv léčivých látek, uzdraví. Nebo vám alespoň pomůže k uzdravení. K uzdravení nemocné dušičky, ze které smyje všechnu špínu a odkalí zaneřáděnou mysl, která už nechce řešit vůbec nic. Není to hudba, která vás chytne na první poslech. O to více vás ale nadchne, když se jí dostanete pod kůži. Přes všechny excesy, drogové experimenty a debaty o chuti spermatu, které provázejí jejich kariéru v médiích, hraje jejich hudba na city a její intimní charakter …nevim co její intimní charakter, ale pro mě je jejich hudba asi jedna z mých mála oblíbených závislostí…J)
By the way: taky vám přijde, že ti bubeníci jsou obecně tak trochu "kurvičky"? Možná mám jen štěstí na takový kapely, ale třeba v Nirváně nebo kapele Marilyna Mansona bubeníci taky lítají jedna radost… I když je pravda, že nevím, komu by se mohlo líbit, aby jim depresivní a věčně zfetovanej kamarád kopal při koncertě do bubnůL anebo si zmalovaná příšera hrála s plynovou bombou a jejich bicími….
PS: A abychom neskončili těma kurvičkama, ještě něco…. Nevim, kdo to řekl, možná, že nikdo, ale kámoška to má na tričku: Music washes away the dust of everyday life.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fany Fany | Web | 30. ledna 2008 v 22:11 | Reagovat

O čem jiném bys ty mohl psát, že? :) Snad ty Beatles v úterý přežiješ :))

2 Faileen-PíPa Faileen-PíPa | Web | 10. února 2008 v 19:54 | Reagovat

víš co si myslím já? že ty ,kurvičky' ( =) jsou spíš zpěváci... takový brian molko, manson (shodou okolností vlastním jménem taky brian =) nebo třeba billy corgan - výrazné a tak trochu sebestředné osobnosti, které si do toho, co dělají nenechají kecat.. a ať si říká kdo chce co chce hlavní pozornost je upřená na ně (možná už jim to stouplo do hlavy) a co pak chudáci bubeníci? brian se stefem tvoří nerozlučné a extravagantní duo a steve pak možná hrál druhé housle (resp. bubny =)..

3 Robbie Robbie | E-mail | 13. února 2008 v 21:24 | Reagovat

he..to je pravda.na tom taky něco bude:-) problém je v tom, že bubeník, kterej je věčně zalezlej za bubnama musí asi trochu počítat s tím, že nebude moc výraznej. na koncerte od tam ani nemuze vylízt a vsichni obdivujou hlas nebo kytary,ale malokdy bubny nebo basu...  ale mas pravdu..neco na tom bude:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama