Únor 2008

Bůh a my, andělé

26. února 2008 v 19:26 | Robbie |  Zajímavosti
Jednou šel jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc, k holiči.
Byl to pravidelný zákazník, a tak se spolu hned dali do řeči.
Hovořili o všem možném až se dostali k diskuzi o Bohu.
"Víte, já nevěřím, že Bůh existuje," pravil holič.
"Proč si to myslíte," zeptal se muž.
"No, stačí jen vyjít na ulici, aby se člověk přesvědčil,
že Bůh není," smutně mávl rukou směrem ke vchodu.
"Copak myslíte, že kdyby Bůh byl, bylo by tolik nemocných?
Tolik opuštěných dětí?
Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti a utrpení...
...Prostě si nedokážu představit Boha, který by tohle
všechno dovolil."
Klient se zamyslel a chtěl něco říct, ale nakonec rezignoval.
Nechtěl se hádat. Když byl ostříhaný, zaplatil a odešel.
Zachmyšleně šel domů a v tom uviděl na ulici člověka,
s dlouhými, zanedbanými vlasy a vousy. Zdálo se, že jak
vlasy, tak vousy dlouhy neviděly žádného holiče. Byl
špinavý a neupravený.
Tehdy se klient vrátil za holičem a řekl: "Víte co? Holiči
neexistují."
"Velice směšné!! Jak, neexistují?! Já jsem jeden z nich,"
reagoval holič.
"Ne. Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí
s dlouhými vlasy jako ten člověk támhle na ulici,"
stál si za svým klient.
"Kdepak. Holiči existují. To jen lidé nás nehledají. Z vlastní
vůle!"
"No právě," řekl klient. "Bůh existuje. To jen lidé ho nehledají.
A dělají to z vlastní vůle. Proto je na světě tolik utrpení
a bolesti."
"Bůh nesliboval dny bez utrpení, radost bez bolesti a slunce
bez deště.
Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě"
Bůh řekl: "Je jedno, jak se bude jmenovat Tvůj anděl. Ty ho nazveš
přítelem."
Markéta Irglová a Glen Hansard - Falling Slowly (z filmu Once)

Záhada šedého svinstva

2. února 2008 v 20:07 | Robbie |  Moje výplody
Chápu, že nekonečnost vesmíru je něco, co může existovat, ale je to prostě nad lidský chápání. Proč by nemohla? Nějak jsem se s tím ponižujícím faktem v průběhu věků vyrovnal. Chápu, že možná mohla být i nicota. Mám pocit, že si ji dovedu představit. Prostě průhledno. Jakoby jste stáli v nekonečným, dokonale průhledným skle. Trochu mě štve, že nevím, kdo zabil Johna Kennedyho, ale je jedna záhada, která mě tíží víc. Vlastně ze všeho nejvíc… Je to trochu přízemní, ale za Boha nemůžu pochopit, jak lidi utíraj prach…
Kempím v rodinným domečku, na malé familiární uličce obklopené ze dvou stran vysokými paneláky. Máme výhled na celkem asi 312 oken a v životě jsem nikoho neviděl třepat z okna prachovku…
He, je to sice prkotina, ale já to prostě nechápu a o to víc mě to žere, když je to prkotina. Žijou všichni v naší čtvrti pod nánosy tý šedý fujky? Nebo to třepaj na chodbu bo do výtahu bo snad třeba do té skříňky s trubkami co mívaj v koupelně? Nebo se snad prach usazuje jenom v rodinnejch domcích? Já fakt nevim. Napadá mě jedno možný vysvětlení, ale je málo pravděpodobný, že by to praktikovali všichni a především by to kazilo efekt téhle záhady. Jak sakra všichni utíráte prach????!!!!
ATOTOJEVYPSANÁFIXAAJEJICHPÍSNIČKA
KTERASEMENUJEANTIDEPRESIVNÍRYBIČKA
Toto je live z pořadu Pašák. A na tu písničku jsem přišel od Ilonky. Mně se ten song moc líbí stejně jako Ilončin blog U veselých Bublin:-), kde je toho mimojiný i o Vypsané FiXe víc