jak postavičky ze zasněnýho obrázku
čekali jsme na Slunce
na voňavý léto
na motýlky v břiše
ale Slunce zůstalo za obzorem
a mráz znecitlivěl naše křehký ruce
ač byly v pevným objetí
Motýlci táhli kamsi na jih,
ale na obloze zářily aspoň hvězdy
A všechny byly naše…
pár vyvolenejch z nich malovalo
v našich srdcích tu intimní vzpomínku,
která bude navždy jen pro nás dva
zůstane v nás, ale zmizela z noční oblohy
když zjistila, že Slunce nevyšlo,
nechtěla se okoukat
Zrovna v těch nejtěžších chvílích!
jak figurky ze smutnýho obrázku
a čekali na víc
hvězdy zevšedněly
a motýlci jsou tak tvrdohlaví
chodí si, kdy chcou a kam chcou
A my jsme stáli tam, jen kousek od sebe, jak záchodoví panáčci,
kterým osud nedovolil sloupnout se ze dveří a najít si k sobě cestu
jak figurky ze sladké bonboniéry, které si nikdo nikdy nevážil
jak my dva, kterým cosi poztrácelo jiskřičky dřív, než začal hořet oheň
jak my dva, co si slibovali lásku, která nikdy nepřišla

pááááááni,mocky dobrá básnička,fakt klobouk dolů!!!mám jenom jednu malou a blblou otázečku:to je o nějaké konkrétní slečně bo jen tak?nechci být zvědavá ale víš jak:sem:D