Květen 2008

What goes around….comes around

30. května 2008 v 22:43 | neznámý / upraveno by Robbie:-) |  Zajímavosti
Jmenoval se Fleming. Byl to chudý skotský rolník. Jednoho dne uslyšel při práci volání o pomoc z nedaleké bažiny. Vše odhodil a běžel k močálu. Tam našel vyděšeného kluka po pás v černém bahně, jak křičí a snaží se dostat ven. Rolník mladíka vyprostil a zachránil ho tak před pomalou a úděsnou smrtí.
Další den dopoledne se u Skotovy zahrádky zastavil luxusní vůz. Vystoupil z něj elegantně oblečený šlechtic a představil se jako otec chlapce, kterého rolník Fleming zachránil. "Rád bych se s vámi vyrovnal," řekl šlechtic. "Zachránil jste život mému synovi. Jsem vám mnoho dlužen." Podával mu slušný balík peněz, ale rolník jen zakroutil hlavou: "Nemohu přijmout peníze za to, co jsem udělal. Byla to přece lidská povinnost." V tu chvíli se ve dveřích objevila rolníkova ratolest. "Tohle je váš syn?" zeptal se šlechtic. "Ano," odvětil rolník hrdě. "Udělám vám nabídku," pravil bohatý gentleman. "Dovolte, abych mu poskytl stejnou úroveň vzdělání, jaké se dostane mému synovi. Pokud je mladík aspoň trochu po otci, určitě z něho vyroste muž, na kterého budeme oba pyšní." A tak se skutečně stalo...
Syn rolníka Fleminga chodil do nejlepších škol a po čase promoval na Lékařské fakultě St. Mary's Hospital Medical School v Londýně. Posléze dosáhl světového věhlasu jako vynálezce penicilinu. Sir Alexander Fleming.
Po letech, syn téhož šlechtice, syn, který byl zachráněn z močálu, dostal zápal plic. Co mu zachránilo život tentokrát? Penicilin. Ten šlechtic se jmenoval Lord Randolph Churchill. A jeho syn? Sir Winston Churchill...
Marylin Manson - What Goes Around Comes around
(covered Justin Timberlake)

Spot od Linkin Park

27. května 2008 v 23:30 | Robbie |  (Ne)aktuální aktuality
Chester Bennington, zpěvák Linkin Park vsadil pár vteřin svého drahocenného času v něco jako reklamu na brněnský koncert kapely (17.6, 19:00, Brno-velodrom, lístky stále jsou:) a nechal se natočit v kratičkém videu, kde říká, že se na nás těší. No...moc přesvědčivě se u toho netváří a zvlášť ten pohled na konci působí spíš jako kdyby mu bylo zle od žaludku a musel se velmi přemáhat nevyzvrátit snídani, ale posuďte sami. Tadyk.

Pro pár povznášejících chvil 2:-)

26. května 2008 v 22:21 | Robbie |  Hudba
Asi by znělo blbě, kdybych začal: "Moji miláčkové" nebo "Moje droga". Tak jinak. Moje nejoblíbenější kapela Placebo si buď dopřává zaslouženého odpočinku anebo stárne. Brian Molko poslední dobou nevětrá britskou společnost žádnými svými excesy. Ani se neví, jestli už nalezli nového bubeníka. Každopádně podle jistého rozhovoru s frontmanem kapely by už touhle dobou možná měli být ve studiu a pracovat na novém kousku do diskografie. Poslední řadový počin byla snad jejich nejlepší deska Meds, která popírá mýtus o tom, jak to s kapelama chodí z kopce po vydání první bestovky. Následoval soubor cover verzí, které Placebo stihli nastřádat za 12 let své existence. Naleznete na něm například předělávku Where Is My Mind od Pixies, které členové Placebo zřejmě chovají ve velké úctě, neboť si nedovolili pecku z filmu Fight Club nějak moc hudebně pozměnit. Jiný kafíčko je Running Up That Hill od Kate Bush, což je téměř nová písnička. No...však porovnejte. Já jsem dospěl k názoru, že je tohle jedna z mála předělávek obecně, která má smysl:-) A opovažte se říct, že verze Kate Bush je lepší, než ta placebovská:-))
Asi se pro jistotu nikdy nepokusím vyslovit název té písničky ani jméno Yann Tiersen. A to se učím francouzsky dva roky! Snažil jsem se ten název alespoň přeložit...ale...zlatá angličtina a platinová čeština. Asi budu prostě říkat "taková hezká písnička z toho filmu...zatraceně, jak se jmenoval!?" Teď to náhodou vím, ale zeptejte se mě na to za pět minut. Jde o snímek Amélie z Montmartru, který je plný zadumané atmosférické hudby tohoto bretaňského hudebníka s příšerným jménem. Stejně jako třeba film Goodbye Lenin, v jehož ozvučení má také prsty. Všechny ty "symfonie nového věku" by se daly srhnout slovy: V jednoduchosti je krása. To samé platí pro dojemný sestřih z filmu sloužící jako videoklip skladbě působící dojmem soudtracku k ezoterické reklamě na O2 či k filmu alá Kólja. Je to taková němá romantika:-)
Tak tedy Yann Tiersen (chápu, že jsou Francouzi hrdí na svá jména, ale není to moc dobrej obchodní trik, když to ani nejde vyslovit.)) a Comptine d´un autre ete


Chtěl bych sem hodit také nějakej nářez, ale už je to prostě tak, že jsem žádnou zajímavou tvrďárnu, která by nebyla příliš známá, v poslední době neobejvil. Tak tedy pop. A když už pop, tak aspoň originální pop. Regina Spektor, americká hvězdička ruského původu vyznávající židovskou víru si sama skládá, píše vlastní texty a rozhodně o ní nelze říct, že je tuctová. Její třetí album (první úspěšné) neslo název Soviet Kitsch (Sovětský Kýč) s fotkou na přebalu, na které do sebe zpěvačka s ruskou důstojnickou čapkou na hlavě obrací lahev vodky. U nás není příliš známá, v USA prorazila, když si ji vybrali klasici The Strokes jako předskokanku na své turné. A tady je kousek z jejího předloňského, čtvrtého počinu Begin to Hope, song Fidelity.



Report: Brněnský Majáles 2008

21. května 2008 v 22:22 | Robbie |  Hudba
Přišli jsem, viděli jsem, zapařili jsme.... a hlavně slyšeli:-)
Dneska tomu bude dva týdny od toho prosluněnýho středečního odpoledne a já jsem tedy opožděnej jako vždy:-) Tentokrát je to snad ale spíše ku prospěchu věci, poněvadž jak vzpomínky vyprchávaj a výběr zážitků se úží, stává se tento článek únosně dlouhý. Vlastně nevím, kdo by chtěl číst 15 stránkový report z jednoho brněnského festivalu, který by jistojistě vznikl, kdybych si sedl ke kompu hned po akci:-) Tak a teď už vážně:
Začátek byl už v jednu po poledni, ale u nás ve škole se to táhlo do čtyř a ulívání neprošlo, takže jsem prošvihli první hvězdičku, kterou byl zpěvák Niceland (poznámka redaktora: všechny odkazy v podobě názvů kapel vás zavedou na jejich myspace, kde si můžte poslechnout ukázky z jejich tvorby a něco se dozvědět o kapelách samotných:) . Trošku mě to zamrzelo, jelikož jeho hudba mi přijde zajímavá a jakýsi recenzent ji dokonce přirovnal k ze mým všech nejoblíbenějším Placebo, čímž jsem si k milému NIcelandovi automaticky připsal plus, přestože se mi jeho hudba vůbec nezdá podobná Placebu:)
Prošvihli jsme také Vladimira 518 nebo kolik že je to číslo, což mě mrzí jen z pramalého důvodu a to jest, že sem na hoperským koncertě ještě nikdy nebyl. Jinak nic proti Vladimirovi ani jeho fanouškům, ale mě prostě rap zas tak moc neříká.
Pak jsme na scénu dorazili my:-) U brány kupodivu nebyl problém s nadmírou pašovaného jídla a pití:-)) Přívětivý sluníčko, zem trochu předčasně plná kelímků od piva a po obvodu snad stovka kadibudek firmy Johnny servis:-) Zrovna hráli Clou. Stihli jsme poslední dvě písničky a byly to zrovna 2 moje nejoblíbenější, jsem prostě haluzář:-)) Island Sun a Lean On My Shoulder má ale asi v oblibě hodně lidí. Jakože...hmmm...neprodrali jsme se do kotle, takže bych to zhodnotil jako: "šlo to". Myslím, že Clou už ty písničky hráli příliš mnohokrát a už je zřejmě nebaví. Chyběla tomu trochu šťáva, i tak to ale byly pecky. Zem se třásla:-) To zas jo... Navíc měli pár dobrejch průpovídek jakože třeba, když zpěvák začal řvát, že tu budou Chinaski a že se hrozně těší a bubeník ho pak zezadu opravil, že žádný Chinaski tu nebudou:-) Taky dělal reklamu Supportům, ale ti tam skutečně byli...
Mezi jednotlivými koncerty probíhal doprovodný program, z něhož mám pouze jedinou vzpomínku. ....Stojíme ve frontě na pivo. Najednou kámoška ukazuje na pódium, kde zrovna probíhá soutěž Král Majálesu a říká: "Hele, ten v tom červeným je z Vídeňský (to je naše škola). Minulej rok odmaturoval." Obracíme pozornost zpátky na výčep a naše zatím alkoholem nedotčené téma. Po chvíli slyšíme z pódia řev. Někdo křičí do mikrofonu přes celej stadion: "Faltýsek se posral!" No když vám teď povím, že Faltýsek se jmenuje ředitel naší školy, asi pochopíte, že mě to zaujalo:-) Zbytek veledromu samozřejmě nechápal, ale možnost taky je, že jsem já jen blbě slyšel a z mikrofonu se linulo slavnější filmové "Matýsek se posral"
Nenapadá mě žádný teatrální prohlášení na závěr, protože kromě toho, že na konci pořadatel šťastně řval do mikrofonu, jak na brněnským majálesu bylo 9000 lidí a na pražským jen 7000, tak se nic teatrálního ani poetického nedělo, jen příjemný vstřebávání zážitků a noční procházka městem (pokud bychom chtěli jet autobusem, tak bychom se možná namačkali do nějakého stopadesátéhoJ). Prostě moc velkej zážitek a řeknu vám, že vůbec nechápu, jak třeba do Eurosongu můžou poslat Kabát, když tu máme skupiny jako Tata Bojs nebo Support Lesbiens, který pro jistotu ani nebyly nominovaný. Jestli máte rádi Kabáty, tak sorry a jestli se mnou souhlasíte, tak si zajděte na nejbližší Supporty, protože je to fakt hotová energy bombaJ
Ps: příští reportáž: Linkin Park, 17.6, Brno…už mám lístek…juuuppppííííí

Za školou

19. května 2008 v 22:49 | Robbie |  (Ne)aktuální aktuality
Tak jsem dneska byl za školou. Heč! Přes všechnu snahu udělat mamce radost a zůstat neposkvrněn záškoláckou činností jsem neodolal. Okolnosti v podobě neúnosného a ani po třech mytích nezvratně příšerného účesu, který se mi přes noc na hlavě stvořil, mě dovedly k rozhodnutí, že posezení v Klieru bude zajímavější, než biologie. Nu což, stydím se za to, že jsem kluk a místo do hospody chodím za školu do kadeřnictví, ale aspoň, že jsem byl za tou školou:-P
Myslel jsem, že mě psaní předchozího odstavce dovede k něčemu hlubokomyslnějšímu, ale ono nic, tak budu muset vybalit něco ze zásoby. V zásobě je toho strašná spousta. Na každý den aspoň jeden velikánský článek. Jenže to je utopie, protože já asi stále neumím efektivně využívat čas. Taky si na každý den plánujete, co všechno uděláte a pak zjišťujete, že jste stihli sotva půlku? Já teda jo. A někdy si říkám dokonce...Kdyby půlku!... Asi mám špatnou představu o tom, jak je den dlouhej. Ani šizení doby strávený pod duchnou nepomůže. Vždycky je večer ještě tolik věcí, co chci udělat a ráno ještě tolik hodin, kolik bych chtěl naspat... Každej den stejnej scénář...Holt úděl sovy:-)) Chtěl jsem jít tuto sobotu na přednášku o správném využití času. Jednalo se o akci asociace Nová Akropolis, která pravidelně pořádná spoustu zajímavejch přednášek, na který ale vždycky zvládnu úspěšně zanevřít:) Tahle přednáška trvala šest hodin a stála 450 korun a právě to mě asi odradilo. Nebo spíš jsem se nechal přesvědčit mamkou, kterou to odradilo:) Každopádně, pokud jste z většího města, kde je pobočka, není marný zajít na nějakou přednášku týhle společnosti, pořádaj totiž i kratší hodinový za páďo nebo taky třeba různý kurzy seskládaný třeba ze 14 přednášek. Většinou se týkají filosofie. A když už jsem zas u tý filosofie, něčích chytrejch řečech a tak podobně, objevil jsem při svým pátrání po tom, jak si zkrátit vedení a víc toho v životě stihnout, jednu další fajn psychologickou stránku, takže kdyžtak: mrkněte Pokuď vás psychologie zajímá nebo máte chuť očistit dušičku kecama o osobním rozvoji a zbavení se stresu, tak taky třeba tady nebo tady :-)
No a nezbývá, než napsat, co si teď fakt říkám: "Jéé je, to už je zas hodin. Je to víte kde..." Tak se tu mějte krásně a kdyžtak napište, jaký máte vy zážitky "zpoza školy" a ubezpečte mě, že taky nestíháte, ať se necítím tak blbě:-D Ahoj

Malá reklama:-)

17. května 2008 v 23:10 | Robbie |  (Ne)aktuální aktuality
He. No tak dobře... Asi bych měl varovat, že tenhle článeček je spíš takové přihřívání si polívčičky:-) Mám v soutěži povídku, o které jsem psal v před posledním nebo před před poseldním článku (podle toho jak to berete) a už je schválená redaktory a bojuje o úmistění ve vyvolené stovce nejlépe hodnocených a pak případně v ještě vyvolenější třicítce, která se vydá knižně. Až teď tedy, když je schválená, můžu na ni přímo odkázat a nesměle říct, že kdybyste měli chuť si něco přečíst, tak víte kde. Moc vděčný budu hlavně za případné ohodnocení, které lze kupodivu i bez registrace. Povídka je tady. Tak páčko a odpusttě mi to sprostou reklamu, ale víte, jak je dneska těžký se proadit:))

Pomlouvat je lidské

17. května 2008 v 22:53 | Robbie |  Moje výplody
Uběhlo to rychle. Pět dní bez počítače, koupelny poblíž kuchyně, záchodu, kde fakt někdo splachuje... Ale také pět dní Sluníčka a společnosti. Nejskvělejší z oficiálních zážitků byla plavba na lodičkách v Punkevních jeskyních. Stála za hřích už jen proto, že 140 metrů kamene nad vámi, čtyřicet metrů vody pod vámi a průvodce, co vykládá, že tuhle loď řídí poprvé a s pozoruhodným nadšením vypráví, co všechno mu připomívají kamenné útvary, do kterých naráží svým křehkým plavidlem a kde všude se pod námi nachází vraky jemu podobných a nespokojení pasažéři, vás chladnými nenechá. Dokonce jsem celou cestu držel hubu a tiše zadupával vlastní trapné komentáře:-) To byla fakt bomba. Část jeskyně, kde jste museli po svých, byla taky fajn, ale oproti té vodní byla prostě suchá:-) Další zážitek byla první z celkem čtyřikrát opakované výpravy k takzvanému Rudickému propadání. Představte si, že stojíte v lese a z jedné strany jsou kolem vás vysoké skály. V té skále je veliká, tajemně vypadající, 13 kilometrů dlouhá díra, do které teče voda. Z díry se line efektní mlžný závoj. Jestli si to představuje, tak jste zorvna duševně právě u Rudického propadání. Jiná skvadra byly ty neschválené a neplánové zážitky. Tentokráte se to kupodivu obešlo (téměř) bez chlastu, takže eskapády byly poněkud prozaičtější. Vlastně skoro žádné, musím přiznat:) Za zmínku stojí snad jen liják, při kterém se na mě a pár dalších lidí vylil okap a pár dalších, které stojí za zmínku, ale ne za ten trapas:-P Docela mě taky štvalo 100 schodů dolů a 112 schodů nahoru, které člověk musel absolvovat, chtěl-li si umít ruce před jídlem. Byli jsme s jednou slečnou jediní dva šílenci, kteří tak činili:-)
Díky další z mála mrzutých věcí na téhle škole v přírodě jsem taky dospěl k několika pravidlům ohledně pomlouvání, tak je sem šupnu:-):
  1. Pokud si potichu povídáte, vždy to vypadá, že pomlouváte.
  2. Pokud se nacházíte ve skupince, kde někdo pomlouvá, automaticky to vypadá, že pomlouváte také
  3. Pokud možno, nepomlouvejte. Není to pěkný a obrátí se to proti vám.
  4. Pokud už jednou pomlouváte, pomlouvejte potichu, ale s vědomím, že se pomlouvaná osboa všechno doví.
  5. Pokud lidé pomlouvají, jsou vždycky hrozně upřímní.
  6. Pokud lidé pomluvy řeší, jsou vždycky hrozně neupřímní.
K uvedeným pravidlům jsem se dostal díky pár modelovým situací. Podobnost z naší školou v přírodě je "čistě náhodná".
Situace první
Představte si, že je něco po večerce patnáct lidí v jedné místnosti. Řeší se všechno možné, především druhá třída, která je s tou vaší na probíhající akci. Atmosféra je v pohodě, ale názory na druhou třídu už ne tak v pohodě. Vy si v té místnosti opodál povídáte s jedním člověkem. Do všeobecné diskuse se nezapojujete, povídáte si o něčem jiném . Když se uzná, že už by mohl bejt vážně průser v případě příchodu profesorů, poklidně jdete spintat. Další den se od svého dobrého kamaráda z oné druhé třídy dovíte, že dle hlavního aktéra včerejší všeobecné diskuse jste celou druhou třídu pomlouval. Jedna kamarádka z druhé třídy se s vámi zničehonic baví podezřele rezervovaně.
Nevíte, jestli je chování "hlavního aktéra" normální, ale pro jistotu si stanovíte pravidlo 1 a 2.
Situace druhá
Celý týden nadáváte na ohromné množství schodů, které musíte absolvovat, aby jste vykonali tak profláknutý rituál jako je umytí rukou. Nejvíc nadáváte, když vykládáte zažitky babičce po příjezuu domů. Povyprávíte hezké zážitky, aby se neřeklo a pak pomluvíte všechny pitomý schody na světě, aby jste si ulevili. Potomi si sbalíte knížku a pití a jdete se slunit na zahradu. Bác. Na schodech uklouznete a hodíte takovou držku, že máte modrej palec na noze a ohýbáte se s bolestným výrazem důchodce s tvrdnoucí páteří. Opatrně si foukáte na bolavou ručičku a pohotová babička vám poskytne první pomoc v podobě Veral gelu:-)
Nevíte, jestli jste takovej vůl nebo se to občas stane každýmu a pro jistotu si stanovíte pravidlo 3
Situace třetí
Děláte si legraci z klučiny, co komicky běhá a z jiného, co se komicky oblíká. Oba patří do druhé třídy. Když vám kamarád z druhé třídy sdělí dle situace první, že jste prý pomlouval jeho třídu, upřímě mu řeknete, že jste nepomlouval třídu jako celek a že jste si za celý pobyt maximálně dělal legraci z oněch dvou lidí. On vám poví, že ten, co se komicky oblíká, si to nezaslouží. S tím prvním se pozdějí blíže seznámíte a zjistíte, že je fajn. Zastydíte se a připomenete si pravidlo 3.
Situace čtvrtá
Jste kdokoliv, kdekoliv a cokoliv pomlouváte. S kýmkoliv. Platí pravidlo číslo 4. Jste upřímní a svobodně říkáte, co si myslíte. Platí pravidlo číslo 5.
Situace pátá
Jste téměř kdokoliv a člověk, kterého jste pomlouvali a který se o tom dle pravidla 4 dozvěděl, má dost síly na to, aby si to s vámi vyříkal. Jste v prdeli a zbaběle popíráte své dřívější tvrzení nebo jej alespoň bagatelizujete. Platí pravidlo číslo 6.
Napadá mě ještě situace šestá, ale dost o pomlouvání. Škola v přírodě byla fajn stejně jako druhá třída, která s námi byla a která je narozdíl od té "zcela smyšlené" z modelvých situací úplně reálná a skutečná. Já jen, abych někoho neurazil a nepomlouval:) Všechno vření ohledně pomluv ve mně způsobila situace čistě náhodou podobná s tou první. Naštavala mě tak, že jsem to tu nějak rozvinul, ale nechci, aby to vypadalo, že se u nás příliš pomlouvá. Rozhodně ne nad průměr:-) No... co dodat. Všichni občas trochu pomlouváme třebaže tvrdíme, že nesnášíme lidi, kteří to dělají. Často si to ani neuvědomujeme. Minimálně na učitelích nenecháme občas nit suchou, když se drbe, ale to by bylo hříšné slušňáctví se tomuhle vyhýbat:-) Jinak ale...pomlouvat je možná někdy zábavné, ale bylo by od nás moc pěkné se tomu snažit vyhnout. Zvláštní, jak to pomlouvání svádí. Jde o to, že my pomlouvat nechceme, prostě si jen postěžujeme nebo si z někoho utáhneme. Často je to nevinná srandička nebo jen vyústění chvlikovýho vzteku, kterej potřebuje ven, problém je v tom, že když už jednou v afektu řekneme o někom, že je kretén, tak si to už neodpářem a toho člověka to může mrzet, i když jde třeba jen o srandu. Možná se to nezdá, ale nepomlouvat je jedno ze základních pravidel pro začlenění se do nové společnosti, třebaže někdy vypadá pomlouvající hlouček jako skupinka spřízněných duší oplívajících porozuměním a skvělým požitkem z komunikace. Bylo by na světě určitě o trochu hezčejc bez těch všech vzrušujících pomluv. Bez Blesku, bez Aha i bez Super. Fuck it. Have a nice day:-)

Pozdrav

11. května 2008 v 23:03 | Robbie
Hojky hojky:-) Tak mám rozepsanej report z Berlína, z Majálesu, z hudebhní scény a asi pět úvah. Do toho všeho se dokulila škola v přírodě. Mám trochu cestovní horečku, pač zítra budu asi někde uprostřed lesů Moravskýho krasu poslouchat sáhodlouhou nudnou přednášku o Blatouchu bahenním... Než se ale rozloučím, mám jednu záležitost na srdci. Zrovna jsem dopsal dlouhatánskou povídku, na které jsem si dal opravdu záležet a vložil ji na internet do soutěže. Jde o soutěž, kde čtenáři hlasováním zvolí sto nejlepších povídek a z těch sta povídek vybere odborná porota třicet nejlepších, které budou knižně vydány. Soutěž probíhá na serveru nuda.cz a já tam mám (jako všude:-) nick Robbie Pokud byste měli chuť, budu moc vděčný za přečtení a za případné ohodnocení. (Nejsem si jistý, jestli není pro hodnocení zapotřebí registrace) Dílko má název Nový život, ale zatím není schváleno, takže nevím, kdy se tam objeví. Doufám, že dřív, než se vrátím. Každopádně dík moc předem, mějte se tu famfárově a buĎte optimisti:-) Páčko
Lupe Fiasco - Superstar

Olympiáda v Číně

9. května 2008 v 23:49 | Robbie |  Diskusní koutek
Vždycky jsem přemýšlel, jestli ty čtyři kruhy vymysleli v Audi a "olympiádníci" si to jen tak sporsotě čórli, jeden kroužek přidali, nabarvili je a přeskládali nebo to bylo naopak a Audi chce spojovat alepsoň čtyři světadíly, když ne pět... Taky jsem přemýšlel, proč se říká, že nejoblíbenější olympisjká disciplína jsou šachy, i když jsem nikdy neslyšel, že by se tam šachy hrály... Jsou vůbec šachy sport? Olympiáda mi spíš evokuje politický šachy. A my jsme o nich měli psát jakousi práci do školy. Psalo to z celý republiky dvacet sedum tisíc lidí..prej. A ty nejlepší se dostaly do novin. Moje mezi němi fakt nebyla, ale aspoň jsem se nad tím zamyslel... Jak říká jedna moje kámoška, někdy je dobrý se zamyslet, prostě proto, abychom se zamysleli... A protože se teď ta čínská paráda hodně diskutuje, napadlo mě toho zneužít a dát to jako další téma do mýho pokulhávajícího "diskusního kroužku". Jestli se o tom někdo bude chtít bavit:))) Já bych se sice nedivil, kdyby ne, ale za zkoušku to stojí. Myslíte, že je v Číně demokracie? Záleží vůbec na tom, když jde o sportovní hry? Měli bychom se snažit demokracii totalitním státům nutit nebo si na ni musí přijít samo? Je Olympiáda víc o sportu nebo o peňezích? A co Olympiáda u nás v ČR...je to dobrý nápad...pomohlo by nám to? Neměl by se svět vykašlat na Olympiádu a radši ty těžký rpachy dát na humanitární pomoc, když má Olympiáda šířit mír? A jak to do prdele ti Čínani udělali, že vynesli olympisjou pochodeň na everest a ona jim nezhasla?:-) Pokud byste si chtěli přečíst tu moji prácičku ohledně toho, tak je tady.
A teď už Brou noc a krásný sny:-) A pište, pokud máte chuť.

Připomínky k tomuto blogu

5. května 2008 v 20:05 | Robbie |  Diskusní koutek
Hojky Hojky:-) Tak dneska žádná filosofická úvaha...slibuju:-) Tentokrát mám na vás jednu malou nevinnou prosbičku:) Všechno by se mělo nějak vyvíjet. (ach jo, už se zas rodí ta úvaha, prostě....sliby jsou na nic, poslouchej svou klávesnici:) Už si vedu tuhle nevkusnou stránečku rok a přemýšlím, co na ní vylepšit. Celej ten rok. Takže, jestli vás napadá něco, co byste tomuhle blgou mohli vytknout, co se vám nelíbí, co tu chybí nebo naopak, co se vám líbí, abych věděl, v čem pokračovat, budu moc vděčenej. A nechci žádný milosrdný lži, jasný?

Ve spárech vyšší moci

3. května 2008 v 23:20 | Robbie |  Diskusní koutek
Netuším, jestli to byla souhra náhod tak drze náhodných, že se za náhody nedají považovat, včerejší bouřka, která mě tak bavila nebo snad článek o tom, jak se po dlouhých letech zjevila nad naší zemičkou polární záře, když bylo 17.11.1989. Něco takového mě v hlavě podráždilo brouka, který tam už dlouho vězí a hlodá a donutilo zlámat si hlavu nad otázkou, proč tolik lidí nevěří ve vyšší moc. Když se to vezme vážně, myslím, že i sebevětší materialista musí časem dospět k tomu, že existuje nějaká vyšší moc. I kdybychom přece věřili, že všechen život na Zemi je jen jedna velká chemická náhoda, časem bychom došli hlouběji do historie. Ke vzniku vesmíru. Ještě před Velký třesk. Tím, co bylo před Velkým třeskem se nikdo nezabývá, asi by to totiž byly jen spekulace. Ale jednou všechno muselo nějak vzniknout a to všechno nemůže vzniknout z ničeho. U nás doma, ani u vás doma a ani v celým vesmíru nemůže vzniknout něco z ničeho, a tak musel existovat nějaký prvotní hybatel nezávislý na fyzikálních zákonitostech budoucího vesmíru, který to všechno stvořil. Tatáž vyšší moc musela také udat prvotní impuls k pohybu, protože nic se dle fyzikálních zákonů, na které se tak často materialisté odkazují, nezačne hýbat bez působení vnější síly. A tu sílu někdo musel vynaložit. Ne, že bych si chtěl představovat bělovlasého charizmatickýho dědulíka, jak pod sebou čaruje obláček a jak na něm pluje okolní nicotou, kouzlí hvězdičky a planetky a strká do nich jak na autodromu, aby se začali hýbat, ale na začátku, na začátku všeho, jestli vůbec nějaký začátek byl a jestli čas není jen roztomilá kravinka, kterou si lidi vymysleli, aby věděli, kdy mají stávat do práce, tak na tomhle úplném začátku nemohlo vše vzniknout jen tak, samo od sebe. Co říkáte? Myslím, že na to nejsme sami a že láska není jen chemie
Co vy na to? Věříte, že existovala nicota? Jak byste si ji představovali? A co nekonečnost vesmíru?
PS: pokud se vám úvaha líbila, můžete mi k ní napsat komentík nebo zhodnoti i tadyk Kuju:-)))