Pomlouvat je lidské

17. května 2008 v 22:53 | Robbie |  Moje výplody
Uběhlo to rychle. Pět dní bez počítače, koupelny poblíž kuchyně, záchodu, kde fakt někdo splachuje... Ale také pět dní Sluníčka a společnosti. Nejskvělejší z oficiálních zážitků byla plavba na lodičkách v Punkevních jeskyních. Stála za hřích už jen proto, že 140 metrů kamene nad vámi, čtyřicet metrů vody pod vámi a průvodce, co vykládá, že tuhle loď řídí poprvé a s pozoruhodným nadšením vypráví, co všechno mu připomívají kamenné útvary, do kterých naráží svým křehkým plavidlem a kde všude se pod námi nachází vraky jemu podobných a nespokojení pasažéři, vás chladnými nenechá. Dokonce jsem celou cestu držel hubu a tiše zadupával vlastní trapné komentáře:-) To byla fakt bomba. Část jeskyně, kde jste museli po svých, byla taky fajn, ale oproti té vodní byla prostě suchá:-) Další zážitek byla první z celkem čtyřikrát opakované výpravy k takzvanému Rudickému propadání. Představte si, že stojíte v lese a z jedné strany jsou kolem vás vysoké skály. V té skále je veliká, tajemně vypadající, 13 kilometrů dlouhá díra, do které teče voda. Z díry se line efektní mlžný závoj. Jestli si to představuje, tak jste zorvna duševně právě u Rudického propadání. Jiná skvadra byly ty neschválené a neplánové zážitky. Tentokráte se to kupodivu obešlo (téměř) bez chlastu, takže eskapády byly poněkud prozaičtější. Vlastně skoro žádné, musím přiznat:) Za zmínku stojí snad jen liják, při kterém se na mě a pár dalších lidí vylil okap a pár dalších, které stojí za zmínku, ale ne za ten trapas:-P Docela mě taky štvalo 100 schodů dolů a 112 schodů nahoru, které člověk musel absolvovat, chtěl-li si umít ruce před jídlem. Byli jsme s jednou slečnou jediní dva šílenci, kteří tak činili:-)
Díky další z mála mrzutých věcí na téhle škole v přírodě jsem taky dospěl k několika pravidlům ohledně pomlouvání, tak je sem šupnu:-):
  1. Pokud si potichu povídáte, vždy to vypadá, že pomlouváte.
  2. Pokud se nacházíte ve skupince, kde někdo pomlouvá, automaticky to vypadá, že pomlouváte také
  3. Pokud možno, nepomlouvejte. Není to pěkný a obrátí se to proti vám.
  4. Pokud už jednou pomlouváte, pomlouvejte potichu, ale s vědomím, že se pomlouvaná osboa všechno doví.
  5. Pokud lidé pomlouvají, jsou vždycky hrozně upřímní.
  6. Pokud lidé pomluvy řeší, jsou vždycky hrozně neupřímní.
K uvedeným pravidlům jsem se dostal díky pár modelovým situací. Podobnost z naší školou v přírodě je "čistě náhodná".
Situace první
Představte si, že je něco po večerce patnáct lidí v jedné místnosti. Řeší se všechno možné, především druhá třída, která je s tou vaší na probíhající akci. Atmosféra je v pohodě, ale názory na druhou třídu už ne tak v pohodě. Vy si v té místnosti opodál povídáte s jedním člověkem. Do všeobecné diskuse se nezapojujete, povídáte si o něčem jiném . Když se uzná, že už by mohl bejt vážně průser v případě příchodu profesorů, poklidně jdete spintat. Další den se od svého dobrého kamaráda z oné druhé třídy dovíte, že dle hlavního aktéra včerejší všeobecné diskuse jste celou druhou třídu pomlouval. Jedna kamarádka z druhé třídy se s vámi zničehonic baví podezřele rezervovaně.
Nevíte, jestli je chování "hlavního aktéra" normální, ale pro jistotu si stanovíte pravidlo 1 a 2.
Situace druhá
Celý týden nadáváte na ohromné množství schodů, které musíte absolvovat, aby jste vykonali tak profláknutý rituál jako je umytí rukou. Nejvíc nadáváte, když vykládáte zažitky babičce po příjezuu domů. Povyprávíte hezké zážitky, aby se neřeklo a pak pomluvíte všechny pitomý schody na světě, aby jste si ulevili. Potomi si sbalíte knížku a pití a jdete se slunit na zahradu. Bác. Na schodech uklouznete a hodíte takovou držku, že máte modrej palec na noze a ohýbáte se s bolestným výrazem důchodce s tvrdnoucí páteří. Opatrně si foukáte na bolavou ručičku a pohotová babička vám poskytne první pomoc v podobě Veral gelu:-)
Nevíte, jestli jste takovej vůl nebo se to občas stane každýmu a pro jistotu si stanovíte pravidlo 3
Situace třetí
Děláte si legraci z klučiny, co komicky běhá a z jiného, co se komicky oblíká. Oba patří do druhé třídy. Když vám kamarád z druhé třídy sdělí dle situace první, že jste prý pomlouval jeho třídu, upřímě mu řeknete, že jste nepomlouval třídu jako celek a že jste si za celý pobyt maximálně dělal legraci z oněch dvou lidí. On vám poví, že ten, co se komicky oblíká, si to nezaslouží. S tím prvním se pozdějí blíže seznámíte a zjistíte, že je fajn. Zastydíte se a připomenete si pravidlo 3.
Situace čtvrtá
Jste kdokoliv, kdekoliv a cokoliv pomlouváte. S kýmkoliv. Platí pravidlo číslo 4. Jste upřímní a svobodně říkáte, co si myslíte. Platí pravidlo číslo 5.
Situace pátá
Jste téměř kdokoliv a člověk, kterého jste pomlouvali a který se o tom dle pravidla 4 dozvěděl, má dost síly na to, aby si to s vámi vyříkal. Jste v prdeli a zbaběle popíráte své dřívější tvrzení nebo jej alespoň bagatelizujete. Platí pravidlo číslo 6.
Napadá mě ještě situace šestá, ale dost o pomlouvání. Škola v přírodě byla fajn stejně jako druhá třída, která s námi byla a která je narozdíl od té "zcela smyšlené" z modelvých situací úplně reálná a skutečná. Já jen, abych někoho neurazil a nepomlouval:) Všechno vření ohledně pomluv ve mně způsobila situace čistě náhodou podobná s tou první. Naštavala mě tak, že jsem to tu nějak rozvinul, ale nechci, aby to vypadalo, že se u nás příliš pomlouvá. Rozhodně ne nad průměr:-) No... co dodat. Všichni občas trochu pomlouváme třebaže tvrdíme, že nesnášíme lidi, kteří to dělají. Často si to ani neuvědomujeme. Minimálně na učitelích nenecháme občas nit suchou, když se drbe, ale to by bylo hříšné slušňáctví se tomuhle vyhýbat:-) Jinak ale...pomlouvat je možná někdy zábavné, ale bylo by od nás moc pěkné se tomu snažit vyhnout. Zvláštní, jak to pomlouvání svádí. Jde o to, že my pomlouvat nechceme, prostě si jen postěžujeme nebo si z někoho utáhneme. Často je to nevinná srandička nebo jen vyústění chvlikovýho vzteku, kterej potřebuje ven, problém je v tom, že když už jednou v afektu řekneme o někom, že je kretén, tak si to už neodpářem a toho člověka to může mrzet, i když jde třeba jen o srandu. Možná se to nezdá, ale nepomlouvat je jedno ze základních pravidel pro začlenění se do nové společnosti, třebaže někdy vypadá pomlouvající hlouček jako skupinka spřízněných duší oplívajících porozuměním a skvělým požitkem z komunikace. Bylo by na světě určitě o trochu hezčejc bez těch všech vzrušujících pomluv. Bez Blesku, bez Aha i bez Super. Fuck it. Have a nice day:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 loooooo  :) - tvá sestra :D loooooo :) - tvá sestra :D | Web | 18. května 2008 v 9:42 | Reagovat

joooo s tím pomlouvaáním to je pravda............

_________

Moc dobře napsaný to máš hochu :)

_____________________

chválím :)

____________________

my zase říkám - drby = pravda s nepravdou

Vymysleli sme to s nej kámošem a je to pravda. Pomlouvání je to, když si k tomu každej hodí něco svýho. Podle mýho ani nejde zabránit pomluvám. Ty byli, jsou a vždycky budou. Nesnáším takový ty starý babky, který naproti mě sedí v buse a koukají na mě a něco si špitají. Joooo, holt, uteklo jim mládí :D

_________________

Já osobně nepomlouvám. Vždycky řkenu jen to, co je pravda a to si nedělám srandu. Nemám za potřebí vymýšlet něco na víc, nemám za potřebí se nad tím zamejšlet a uuž vubec to posílat dál. Proto se mi chodí hodně lidí svěřovat, pltž vědí, že si to nechám fakt jen pro sebe. Prostě, nemám v povaze to běžet hned vyzvonit, pltž lidi mi říkají "tajemství" který by je hodně poškodili. Nejhorší je, že když mi to řeknou, tak já vím všechno a třeba ten dotyčnej koho se to týká, neví nic.

____________

Jako mám nej kámoše a nej kámošku. V prváku spolu začali chodit a já byla takovej ten středník v jejich vztahu.

On se mi svěřoval o ní a ona o něm. Fuška jako prase. No a pak to šlo do extrému.

Ona si lámala hlavu s tím, proč se k ní chová zle a on mi hned v ten den řekl, že se s ní chce rozejít, ale neví kdy. Samotřejmě že sem to nemohla říct, ale bylo strašný se dívat, jakou ta holka má naději, přitom on má jasno v tom, že s ní už nechce bejt. Ale mlčela sem.

Nebyla to moje věc, nemohla sem se do toho pléct. Ale bylo to fakt těžký. Zkouška psychiky, řekla bych :D

_______________________

Ale tohle se mi stalo už milionkrát. Vždycky vím důvod toho druhýho a koukám se na to, jak ten třetí po tom důvodu pátrá. Mlčím :)

_______________________

je to mazec :D

_____________________

Zase sem se rozepsala:D Děkuju ti že mě "posloucháš":D

____________________

Dám ti medajly za statečnost a výýýdrž :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama