Červen 2008

Noci z pátka na sobotu

29. června 2008 v 18:08 | Robbie |  Moje výplody
Noční (ne)klid velkýho města, haldy neposlušnejch lidí
Každej, kdo je venku, něco hledá
Já hledám chuť, která tam pro mě není
Ve svým kelímku piva

Napůl ztraceně, napůl radostně
Najisto nejistě courám si nocí
Hledém svý místo, lhostejně i snažně
Mezi šťastnými páry i ztracenou existencí

Hledám tebe, hledám sebe
Aby bylo mé "já" celistvé
Ale já tu nejsem bez tebe
A ty? Nemám odvahu najít tě

Namlouvám svý duši, že tu stejně nejsi
A ona na to: "Hledáš si jen výmluvy"
V Sedmým Nebi utopím ji
Zítra se zas v mým deníčku vymluví

A nedělá mi dobře ranní zpěv ptáků
Když usínám, pro požehnané ráno, pro mě večer
Zavírám oči před tím, že něco není v pořádku
A vím, že téhle noci jsem se opět nenašel

Stýská se mi po šílenostech

25. června 2008 v 23:15 | Robbie |  Moje výplody
Včera jsem si byl nechat zastřihnout svoji drahou hřívu. (Při délce vlasu kolem 5 cm nevím, jestli je hříva to pravý ořechový slovo, ale zní dobře:) Tradiční deprese z nového sestřihu již naštěstí opadla. Už jsem se vzdal naděje, že bych někdy odešel od holiče spokojen. A rozhodl jsem se, že přestanu zahejbat kadeřnicím a zůstanu u Mariky, která si se mnou aspoň pěkně povídá (i když Helča má zas pěkný prsa, tak nevim:-DDD) Povídali jsme si třeba o tom, jak jsem zahnul posledně. Poznala totiž, že jsem se od poslední návštěvy byl stříhat někde jinde, a tak jsem se přiznal, že jsem měl jednou ráno depku a šel se místo biologie ostříhat a to za dvojnásobek normální ceny:-) (řekla na to, že jsem "drak":-DD) Uvědomil jsem si v tu chvíli, že jsem to tenkrát neudělal jen z nespokojenosti s ůčesem (která je u mě stejně na denním pořádku:-). Uvědomil jsem si, že občas v životě potřebuju udělat nějakou šílenost. Nějakou kravinu, abych se sám sobě mohl smát, abych si přivodil problém, díky kterýmu budu mít zajímavej život. Přemýšlím, jestli je to normální. Smířil jsem se s tím, že normlání nejsem, vlastně mi to tak vyhovuje, ale stejně si vždycky lámu hlavu, jestli je to či ono na mě normální. Máte taky chuť dělat si zábavný problémy? Je to základní lidská potřeba nebo jsem vážně degenerovanej?:-))
Chybí mi ty šílenosti přestože myslím, že rozhodně nudnej život nemám. Když si čeknu svůj život od včerejška od večera... Byl jsem na parádním koncertě. Zadarmo, v první řadě na Red Hot Chilli Peppers. (No dobře....byl to revival, přiznávám Laughing) Ale zapařil jsem si dobře, i když trochu studno mi bylo, pač početné publikum neráčilo tancovat, stouplo si dozadu a čumělo na naše taneční extem-pore v první řadě. Alespoň teda poctivě tleskali a hvízdali. Moc jsem to ale stejně nepochopil, protože minulej rok na té stejné kapele se pařilo, jak o život. Cestou domů jsem snil o svý vlastní kapele a doma se ve třičtvrtě na jedenáct snažil hrát na kytaru tak, abych nikoho neprobudil, což dle předchozích zkušeností není technicky možný:-)) Sobec snad nejsem, tak sem se snažil hrát jen tichoučký vybrnkávání a pak toho radši přece jen rychle nechal a broukal si v hlavě, aby nepřilítla Babička, která bydlí o patro níž a v noci z nějakýho důvodu slyší stokrát líp, než ve dne:-) Dneska jsem prohrál ve škole sázku s kamarádem a musel přijít za dvěma cizíma holkama a políbit jim ruku se slovy: "Ruku líbám, milostpaní" (To jsem se teda trochu zapotil:)) Taky jsem se ulil z hudebky pod záminkou, že musím hlídat kytky na parapetu (fakt to prošlo...já toho našeho hudebkáře mám hrozně rád, on je snad ještě naivnější, než já:-)), koupil jsem si tričko s parádním nápisem "Steal this tee," kterej má tu výhodu, že je to jeden z mála nápisů na klučičích tričkách a tu nevýhodu, že ho víceméně či spíše více nechápu:-)) Nejvíc mě naštvalo, že na rubu trička je napsaný Needs No Translation:-)) Ale co...nápis je nápis a já nápsiy zbožňuju. Jen škoda, že holky je maj vždycky na tom správným místě a mě je blbý jim na ty prsa koukat a tvrdit, že čtu nápis:-)) Dál jsem si vyzvedl vysvědčení ze zpívání, opaloval se na zahrádce, pořádně si zahrál na elektrickou kytaru a konečně se na ni naučil Hot od Avril:)) Bylo to fakt "Hot" a bylo to zároveň i fakt "cool", takže luxus:-)) Dál jsem se podíval na netu na pár vtipných videí, popovídal s Mamkou, najedl se, zacvičil si (a hodně se sedřel:), podíval se na CNN a na nejdojemnější část z filmu Zpověď americké nevěsty (aji jsem si trochu pobrečel...stydím se:-), najedl se asi tak po sotpadesáté, zahrál si na normlání kytaru, povykládal bráchovi o jednom pošukovi v tramvaji, pozoroval bouřku a tisíc dalších věcí, na který si už nevzpomenu, protože dnešní odpoledne je přece hrozně dávná minulost:-)) Když o tom takhle přemýšlím, líbí se mi, co jsem dělal. Baví mě to. Hrozně mě život baví. Ale potřebuju dělat šílenosti. Ty mi chybí. Už hrozně dlouho jsem nedostal žádnou dutku. Naposledy v pololetí. Ach jo. Konec školy, je pozdě. Tak snad příští školní rok:)) A stejně vím, že kecám, protože třebaže si dutky vybarvuju a píšu na ně sprostý nápisy, mám příliš rád svý blízký na to, abych se snažil dutku dostat:-) Mám je taky příliš rád na to, abych si ty dutky, co už jsem dostal, pověsil na stěnu vedle plakátu mé oblíbené skupiny Placebo, jak jsem plánoval. Mám na to chuť, ale oni by byli smutní. No a tak jsem si napsal do mobilu poznámku o tom, že až se budu nudit, mám vymýšlet šílenosti. Chci totiž uspokojit svoji potřebu a nikoho přitom neurazit ani mu neublížit a je to těžší, než jsem čekal.. Představuju si, jak po maturitě přerazím přes hlavu naší bývalé chemikářce portrét Klause a vzápětí mi jí je hrozně líto a říkám si, že jsem zlej. No a tak to je teď můj problém. Vedle toho, že se v některých situacích příšerně stydím a hodně mi to brání, vedle toho, že mám dlouhý vedení a pomalu (i když občas teda aspoň kvalitně:) mi to myslí , tak mám problém s hledáním bezproblémových problémů. To jsou problémy, co?:-))) Chci být prostě šílenej a přesto to mít v hlavě v pořádku. Ale může to vůbec mít člověk s takovouhle představou v halvě v pořádku??:-D Dobrou noc a sladký sny přeju:-)
Nesnáším tu žabu, ale šílená je:-)


O super vláčku

25. června 2008 v 20:15 | Robbie |  (Ne)aktuální aktuality
Technickej typ jsem asi takovej, že když byste mi dali drátek, žárovku, vypínač a úkol sestavit obvod, tak vám oběsím žárovku na drátku a zavěsím za vypínač, ale "hi-tech" hračka v následujícím videu imponuje i mýmu mozku vznášícímu se věčně někde v oblacích:-) Video představuje čtvrtou generaci francouzských rychlovlaků TGV, jejíž prototyp testuje zrovna banda chytrejch pánů s notebookama na jednom kolečku kolejí u nás v České republice. Vlak je to fakt ukrutnej:-), ale nejlepší je stejně konec videa, určitě si počkejte:-)
Luxusní vize: Takhle by měl vypadat konferenční sál v soupravě Student Agency

Zdravé opalování

22. června 2008 v 18:46 | Robbie |  Zajímavosti
Všechno krásný je opojný a tím pádem i nebezpečný. Pomate vás to, zatemní vám to před očima a spálí vás to. Třeba takové Slunce, u kterého to platí téměř doslova. Však určitě znáte ten pocit, kdy ležíte na plážový podložce, sluníčko už do vás pere pěknou chvíli a jediný, co vás dělí od sedmýho nebe je ten malej červíček v hlavě, co říká: "Už by jsi měl vstát a jít do vody nebo do stínu. Spálíš se. Víš, jak je to nezdravý!" A vy to víte. Víte taky, že ve stínu nebo ve vodě by vám bylo příjemně, jenže odloučit se od tohoto stavu, jenž by pro nás "zápaďany" moh bejt náhraškou budhistické nirvány, je momentálně úkol naprosto nad naše volní schopnosti. Budiž nám ten bronz přán, ale musíme mít vůli a vědět, jak se na to, protože pomíjivé štrapáce v podobě červeného loupajícího se fleku na "převařených" zádech sice zmizí, ale nasčítají se a v konečném důsledku nám mohou přivodit chorobu, kterou u nás ročně pochytí 16 lidí z každých sto tisíc. Chorobu, kterou dosud přežil jen jediný člověk na světě. Chlapík z Ameriky žije už dva roky bez přízanaků melanomu, nejhroší formy rakoviny kůže. Byl vyléčen pomocí klonů jeho valstních bílých krvinek, které lékaři vytvořili a vpravili mu do těla, aby se vypořádali se zákeřným onemocněním. Jsme tedy snad na dobrý cestě k potlačení tak hnusný nemoci jako je rakovina. Vůbec nevěřim, že si tu nemoc někdo na světě zaslouží. A proto si taky myslím, že každej si zaslouží vědět něco o zdravým opalování Léto je totiž tady, tak si jej užívejte. . Tadyk je tedy pár rad z jednoho chytrýho časopisu, který by měly pomoci ke zdravýmu bronzu:-)
  • Pokud jste se ještě letos neopalovaly, prodlužujte svůj pobyt na slucni postupně.
  • Krém nanášejte na pokožku půl hodiny před opalováním. Nezapomínejte hlavně na oblasti, které se slucni obvykle nevystavují (uši, hranice vlasů a čela, zadek, pokud máte tanga, prsa, pokud vlastníte:) Vrstvu krému obnovujte každé dvě hodiny a také po koupání.
  • Nechoďte se opalovat, jestliže užíváte nějaké léky. Antibiotika, ale i brufen nebo acylpyrin, mohou změnit vaši reakci na slunce a způsobit například alergii.
  • Holky by pokud možno měly vydržet na sluníčku bez make-upu. Kosmetika dělá neplechu. Deodoranty a parfémy mohou způsobit v kombinaci s opalováním vyrážky.
  • Nekombinujte solárko s přirozeným opalováním, zvyšuje se tak riziko vzniku nehezkých pigmentových skvrn.
  • Dodržujte pitný režim. Sluníčko pokožku vysušuje a koupání není všechno. Vyhněte se pokud možno sladkým nápojům, kávě, alkoholu. Ideální jsou bylinkové čaje, minerálky nebo jen čistá voda.
  • Slunce opaluje i za polojasna, na to bacha. Že Slunce neopaluje přes sklo, to je asi všeoceně známý:-)
  • Poslední pravdilo mi přijde docela brutální. Není totiž prý vůbec záhodno pobývat na Slunci mezi jedenáctou a patnáctou hodinou. Já to beru s rezervou, ale možná, že jen prostě vím, že to dodržovat nebudu a tak se to snažím zpochybnit, ale přeberte si to raši sami:-)
VÝBĚR OPALOVACÍHO KRÉMU:
Za prvé je důležité, abyste si koupili krém obsahující jak UVA filtr, tak UVB filtr. UVA a UVB jsou podsložky UV záření. Nebezpečné jsou obě, přestože některé krémy chrání pouze před UVB zářením.
Co se týče toho kouzelnýho čísílka jménem ochranný faktor, udává prý, o kolikrát se aplikovaným krémem prodlouží čas, než začne kůže rudnout. V závislosti na vašem fototypu se tak několikrát prodlouží doba, kterou můžete strávit na slunci, aniž byste se spálili. Fototyp je druh pokožky. Určuje, jak reagujete na sluníčko a čím byste se měli natírat. Existují čtyři základní fototypy:
Fototyp 1: Neopálíte se ani, kdybyste se rozkrájeli. Vždycky se jen spálíte. Na sluníčku můžete být mezi pěti až deseti minutami. U nás v Česku byste měli používat krém faktrou 20 až 25, u moře 30 - 50.
Fototyp 2: Lidé tohoto fototypu mají světlé vlasy a zelené či modré oči. Na slunci se často spálí, vyjímečně zhnědnou. Nejdříve zčervenají a až pak zhnědnou. Na přímém sluníčku bez rizika deset až dvacet minut. V naších podmínkách to chce krém dvacítku, u moře 20 - 40.
Fototyp 3: Lehce tónovaná, světle hnědá pleť. Hnědé nebo tmavě plavé vlasy. Rychle zhnědnete, spálíte si spíš vyjímečně. Bez rizika červeného fleku se můžete vyhřívat 20 - 30 minut. U nás potřebujete faktor 15, u moře 25
Fototyp 4: Tmavé vlasy i oči. Olivová pleť. Na slunci můžete kempit i třčtrtě hodiny, aniž by vám hrozilo spálení. Velmi rychle zhnědnete. Doporučený faktro pro Česko je 10, pro opalovací orgie u moře pak berte dvacítku:-)
Na závěr ještě pár rad ohledně prevence. Obzvlášť bacha na sebe dávejte, jestliže jste se jako děti několikrát spálili. Nebo třeba i jen dvakrát, ale tak fest, že se vám udělaly pupínky. Hlavně do patnáctého roku života je to velmi nebezpěčné, zvyšuje se tím riziko rakoviny kůže. Další rizikový faktor je velký počet mateřskýh znamének nebo pih. Pokud jich je více, než padesát, byly by vhodné pravidelné kontroly u odborníka. Blbé je také znaménko nacházející se v místě mechanického dráždění, například v místě lemu kalhot nebo zapínání podprsenky. Světlý kožní fototyp je také rizikový.
Tímhle jsem vás vážně nechtěl postrašit. Však víte, když už o něčem lidi píšou, tak vždycky trochu nadsazujou. Nebojte se, užívejte si života, sluníčka, moře, jen prostě.....mám vás všechny rád, tak se nesplaujte a dávejte na sebe hezky bacha:-) Zdarec.

LINKIN PARK - 17.6.2008 - Brno (koncert + rozhovor)

19. června 2008 v 21:07 | Robbie |  Hudba
Nejdřív jsem byl sám. Pak jsme byli dva, pak tři. Najednou nás bylo pět a "Bylo nás pět" zní dobře. Jenže já ani nevím, jak se to seběhlo a bylo nás šest, sedm… Jo jo. Nejdřív to vypadalo, že na Linkiny nebudu mít, s kým jít a nakonec nás bylo sedm a ještě jsem věděl, že někde v davu hopsají další tři, co znám. A kromě těch všech se taky nakonec rozhodlo dalších jedenáct tisíc lidiček, někde jsem dokonce četl, že patnáct tisíc, někde jenom sedm tisíc. Na to, že kapacita brněnského velodromu je podle jednoho kamaráda 4-5 tisíc lidí, nás tam bylo požehnaně:-) Zažil jsem asi před měsícem 9 tisíc lidí na tom stejným místě. Tenkrát se pořadatelé chvástali, že je tu o dva tisíce víc lidí, než v Praze na téže akci a já jsem byl šťastnej a fascinovanej pocitem, že jsem nikdy neviděl pohromadě tolik lidí, kadibudek a odpadků. Měl jsem ale tenkrát taky svůj životní prostor, kdežto tady jsem si už fakt připadal nahemovanej, jak sardinka a tlustej
Hrozně rád čtu recenze koncertů, ze kterých září to krásný nadšení a pobláznění. Chtěl bych se o takový recenze pokoušet po každým koncertě. A proto se mi vůbec nechce říkat, že to byl skvělej koncert a mě to moc nebavilo. Zní to asi trošku schizofrenicky, ale on celej náš svět je takovej schizofrenickej a bije se v protikladech. Nic není černobílý. Někdy, když se ty barvy mísí, vznikaj fleky. Někdy šeď. Když jsem byl před rokem na Placebu, mé oblíbené skupině, byli chlapci asi trošku chladní. Byl jsem ale tenkrát z té jejich exhibice tak hotovej, že jsem jim všechno to mlčení prominul. Ti, co je neměli rádi tolik, ti jim asi neprominuli. Oproti tomu Linkini byli kamarádštější. Neměli sice asi moc velkou víru v to, že by domorodci z tohohle konce světa uměli anglicky, ale asi jsme je přesvědčili poctivou znalostí linkinosvské lyriky, takže pár vět padlo a minimálně vždycky poděkovali za potlesk. Byla z nich cítit ta přívětivost a všichni je měli rádi. Všichni si je užívali. A to jsem měl na nich rád já. Asi jsem neměl náladu či co. Moc mě nebavili, ale ani trošku nelituju, že jsem šel. Moc mě to nebavilo, ale moc se mi to líbilo. Líbilo se mi, jaká tam byla atmosféra. Líbilo se mi, jak s Chestrem všichni zpívali a jak hlasitém byl aplaus. Líbilo se mi, kolik rukou bylo nahoře, protože tam se člověk mohl odvázat. Nesnáším, když hraje nějaká neznámá kapela a všichni jen stojí a čumí. Je mi těch hudebníků vždycky hrozně líto a o to víc si připadám blbě, že sám jim maximálně tleskám a trochu tancuju a stejně jako všem je mi blbý být ten první, co se odváže. Tady se stydět nikdo nemusel. Byl to snad první koncert, na kterým jsem pořádně neviděl, protože tolik lidí vysazených na ramenou a takový lesy rukou to byl prostě mazec…. Možná těch rukou bylo dokonce až moc, pač jsem kvůli nim neměl šanci prohlídnout si ty Chesterovy náušnice
Kamaráda naštěstí napadlo vzít dalekohled, takženc jsem si aspoň prohlídl Bredovu kytaru i jeho háro, který doopravdy není zas až tak velký, jak se na fotkách zdáJ Když už jsem u Breda, kolil ho pár dní zpátky nějakej bacil, takže se zrušili dva koncerty před tím brněnským a my jsme měli zatracený štěstí, že k nám hoši vůbec dorazili. Fakt je mi líto lidí ve Švédksu a ve Švýcarsku, kde se téhle show nedočkali. Trošku přemýšlím, jestli by to snad mohl být důvod, proč my jsme se dočkali, ale spousta zahraničních kapel tvrdí, že v Česku rádi hrajou, protože u nás lidi chodí na koncerty v prvé řadě kvůli hudbě, v druhé řadě zachlastat a pokecat s kamarády. Na západě je to prý přesně naopak… A tak možná, že si nás prostě nechtěli nechat ujít, i když třeba Bred ještě nebyl úplně ve formě. Právě jeho kytara mi totiž trošku kazila dojem. Kvalita zvuku je problém každýho koncertu, zvukaři prostě nejsou holt bozi, ale mě ty jeho riffy přišly trošku mělký. Jakoby hodně zjednodušený. Jakoby všechno ulpívalo v hrubejch stěnách zkreslenýho zvuku, jehož jednolitost brala písničkám šmrc. Tak nějak mi ta hudba splývala a Bredův posmutnělej výraz, když jsem ho zkoumal tím zázrakem s čočkama ve mně jen stupňoval pocit, že mu není nejlíp..Nic mu nezazlívám. Je mi ho spíš líto. Vím, že aby koncert měl energii, musí mít energii i hudebník a jestli mu nebylo dobře, chudák nám té šťávy asi moc nemoh dát, ale prostě se jen snažím říct, proč mě to nebavilo. Připadám si skoro jako jedinej nenadšenej a přitom já jsem skoro z každýho koncertu nadšenej. Vždycky si zablbnu. Ale tentokrát. Tentokrát jsem si užíval to, jak si blbnou ostatní. Pár písniček mě i bavilo, ale ač sem se snažil opravdu moc, nějak jsem se včera nedostal pod kůži. Dokážu si představit, jak mě teď všichni, co tam byli a co tohle čtou, fuckujou, když si takhlenc stěžuju, ale rád píšu dojmy z koncertů a lhát mě nebaví.
Ač si tady přiznávám, že mě koncert nebavil, stejně mi od jeho konce zní Linkini v hlavě immervére Večer What I´ve Done, ráno Little things give you away a ve škole Leave Out All the Rest. Kromě jedné chvilky, kdy jsme byli se školou na exkurzi v domě Leoše Janáčka, kde se mi v hlavě z nevysvětlitelných důvodů protáčela znělka z Toma A Yerryho, tak na mou duši sem ty Linkiny z hlavy nedostal:-) Leave Out All the Rest, na jehož návykovost mě přivedla až Ilonka (happy-bubbles.blog.cz), jsem si dokonce poctivě odposlouchal a naučil se na kytaru.
Linkiny mám rád, ale ještě jednu výtku k jejich koncertu bych měl. Děsně jim tam smrděly popelnice Vypadalo to, že se v nich nacházel obsah kadibudek ještě z Majálesu, ale za tenhle povznášející nedostatek fakt Chesterova partička nemohla být zodpovědná:-)
No nic. Těšil jsem se, že budu psát nadšenou reportáž a ono nic. Aspoň jsem se snažil tu vedle záporů vyjádřit to, že se mi to celý vlastně líbilo, ale výsledek stejně působí nějak negativně. Vím, že to byl úžasnej koncert. Vím to, protože jsem viděl nadšení těch tisíců lidí, ale sám z toho prostě takovej pocit nemám. Přesto jsem si to užil. Byla sranda, byl jsem tam s lidma, který mám moc rád a všem (Ilonce, Hance, Radimovi, Erikovi, Popimu a Martinovi) děkuju, že tam se mnou byli a hlavně, že jsem jim to líbilo, protože to mi udělalo radost asi ze všeho nejvíc. Kromě toho taky od teď můžu říkat, že jsem byl na Linkin Park, což je taky supr věc:-P
PS: Pokud jste znechuceni mou recenzí, spravte si náladu na Ilončině blogu, kde se určitě co nevidět objeví její dojmy podle všeho zahrnující více nadšení z hudby:-)
PSS: Pokud nejste znechuceni mojí recenzi, jsem vám moc zavázanej a taktéž si přečtěte zážitky z Ilončina blogu:-P
PSSS: Úplně jsem zapomněl na předkapelu. Moc se snažili, skákali vysoko a komunikovali (občas i česky:-), takže by si určitě pár řádků zasloužili. Jmenovali se Enter Shikari, byli se z Londýna a jejich energický vystoupení skončilo prokopnutým bubnem, jenž sklidil monumetnální aplaus:-)
PSSSS: setlist koncertu:
01. One Step Closer
02. Lying From You
03. Somewhere I Belong
04. No More Sorrow
05. Papercut
06. Points Of Authority
07. Reading My Eyes
08. Wake 2.0
09. Given Up
10. From The Inside
11. Leave Out All The Rest
12. Numb
13. The Little Things Give You Away
14. Breaking The Habit
15. Shadow of The Day
16. Crawling
17. In The End
18. Bleed It Out
19. Pushing Me Away (Piano)
20. What I've Done
21. Faint
PSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSS:
Přesně sedmnáct minut před úterním koncertem věnovali zpěvák Chester Bennington a basák Dave Farrell exkluzivnímu rozhovoru pro MF DNES. Únavu na sobě nedali znát. Celou dobu vtipkovali, Bennington celý štáb bavil, když se s nafouknutým hrudníkem promenádoval po celém zákulisí jako kvokající kuře.
  • Kytarista Brad, kvůli jehož zánětu ucha jste před Brnem zrušili dva koncerty, mi teď připadne docela čiperný...
Farrell: Ještě není stoprocentně fit. Ale Bradova výhoda a možná i problém je v tom, že i když je nemocný, nevypadá tak. Ta spousta jeho vlasů a obří sluchátka to maskují. Dny volna mu ale pomohly.
  • Nejste už unavení z dlouhého turné? Vypadáte pohuble, nechcete si dát delší odpočinek?
Bennington: Ne, proč? Jsme čilí, vlastně se na turné jenom flákáme, kopeme do zadku. Brad, to už je dávno, si skoro zničil kotník. On rád kope do dveří, když se rozčílí, ale tentokrát byly ocelové. Tak teď se už radši kope taky jenom do zadku. (smích)
  • Loni jste v Praze byli nadšeni Starým městem a židovskými památkami. Prohlédnete si i Brno?
Bennington: Ne, letíme hned do Prahy, zůstaneme tam až do 20. června, kdy už máme koncert v Benátkách. Ne že by nás Brno nezajímalo, ale když jste stále na cestách, oceníte, když můžete strávit pár dní na jednom místě. V Praze jsme od neděle, už jsme si zvykli. Já už mám docela uchozené nohy, mám tu své děti a provádím je po památkách. Chci jim ukázat co nejvíc z města, když je ta možnost. Podobně už viděli berlínskou zeď a tak.
  • Takže žádné pařby, sex, drogy, rokenrol?
Bennington: Ne, můj rokenrolový život se teď skládá z historických exkurzí a starání se o děti.(smích)
  • Jste v Česku potřetí, co si myslíte o českém publiku?
Farrell: Jsou nekrytí!
  • Prosím?
Bennington: No jo, americkej fórek. Dave má s nekrytými šeky zkušenost. (Farrell si vystřelil z podobné výslovnosti slova "czech" jako český a "chegue" jako šek - pozn. red) Teď upřímně, jsou chytřejší, Evropané obecně, než Američani. Máte tu tradici skvělých a velkých festivalů, znáte víc žánrů, jste tolerantnější a otevřenější. Američani jsou omezení, znají svoje maloměsto a víc nic.
Tadyk ještě prá fotek a videí na závěr. Kvalitní videa se scháněla těžko, jelikož na koncertě všichni tak pilně frázovali z Chestrem, že pokud z řad diváků někod něco točil, Linkni přesto skoro ani nejsou slyšet:-) Fotky jsem si ukradl od Marka Gerharda z musicserver.cz.
Somewhere I Belong
Numb

Crawling / In The End
Papercut
The Little Things Give You Away
(tohle byl fakt kus..to musím uznat:)
Na to, že tihle fanoušci tu museli kempit pěkných pár hodit před koncertem, aby měli tyhle místa, vypadají docela živě:-)
Rob
Bred
Mike
Mike se asi nerad fotí:-)
Chester & Mike


I´m beautiful, You´re Beautiful, We´re Beautiful

16. června 2008 v 22:16 | Robbie |  Hezký texty
a Christina Aguilera je taky Beautiful:-) Podle mě teda jenom někdy, ale ona tvrdí, že nezáleží na tom, co říkají ostatní. Říká, že je krásná. Pořád a každým coulem. A když ji tak poslouchám, jak o tom zpívá, tak mě volky nevolky přesvědčuje, že má pravdu. Beautiful z alba Stripped je pěkně procítěná písnička a má zajímavej klip, kterej pomůže našim líným hlavičkám zamyslet se nad obsahem textu, který, jestli jsem ho dobře pochopil, vypráví o předsudcíh a dnešním kultu krásy.
Christina Aguilera - Beautiful


(Don't look at me)
Everyday is so wonderful
And suddenly, it's hard to breathe
Now and then, I get insecure
From all the pain,
I'm so ashamed

I am beautiful no matter what they say
Words can't bring me down
I am beautiful in every single way
Yes, words can't bring me down, oh no
So don't you bring me down today

To all your friends you're delirious
So consumed in all your doom
Trying hard to fill the emptiness,
The pieces gone,
Left the puzzle undone,
Ain't that the way it is?

You are beautiful no matter what they say
Words can't bring you down, no, no
Cause you are beautiful in every single way
Yes words can't bring you down, oh, no
So don't you bring me down today

No matter what we do
(no matter what we do)
No matter what we say
(no matter what we say)
We're the song inside the tune
(yeah, oh yeah, yeah, yeah, yeah)
Full of beautiful mistakes
And everywhere we go
(and everywhere we go)
The sun will always shine
(sun will always, always shine)
But tomorrow we might awake
On the other side

'Cause we are beautiful,
No matter what they say
Yes, words won't bring us down, oh no
We are beautiful in every single way
Yes, words can't bring us down, oh no
So don't you bring me down today

Don't you bring me down today
Don't you bring me down...
Mmm, today


Zajímavosti

14. června 2008 v 15:29 | Robbie |  Zajímavosti
Na Sahaře se utopilo víc lidí, než zemřelo žízní. Je to způsobeno tím, že Sahara je sice suchá, ale když už zaprší, tak pořádně a vyschlá říční koryta se během několika sekund zaplní doslova proudy vody. (PS: zdroj: Kačer Donald…tak nevim
Cesta na severní pól je náročnější, než výstup na Mount Everest. A to hlavně psychicky. Na Mount Everstu totiž aspoň něco je…
Winston Churchill se narodil na dámském záchodě.
Člověk v izolovaném prostoru zemře na otravu oxidem uhličitým, nikoli na nedostatek kyslíku.
Matka Adolfa Hitlera vážně uvažovala o potratu, ale její doktor jí to rozmluvil.
První kabinka na záchodě je nejčistější a nejméně používaná.
Nejvíce prachu v bytě jsou zbytky odumřelé pokožky.
Coca Cola měla původně zelenou barvu.
Santa Claus míval různé barvy svého pláště, dokud ho nepoužila Coca Cola ve své kampani - od té doby má pouze červený plášť.
Ženy mrkají téměr dvakrát tak často jako muži.
Beeethoven si vždy předtím, než začal skládat, lil na hlavu ledovou vodu.
Většina rtěnek obsahuje rybí šupiny.
Je nemožné si olíznout jazykem vlastní loket.
Lidská moč svítí pod ultra-fialovým světlem.
Více než 75% všech lidí, kteří toto čtou, se budou snažit olíznout si svůj vlastní loket.
Při silném kýchnutí si můžeme zlomit žebro. Když se ho tedy budeme snažit potlačit, může nám pro změnu prasknout cévka v hlavě nebo krku… Brr, radši papat vitaminy a neběhat nahej po sněhu:-}
Zapalovač byl vynalezen dříve než sirky.
Slavný americký basketbalista Michael Jordan dostával svého času od firmy Nike víc peněz, než všichni zaměstnanci v továrnách Nike v Malajsii dohromady.
Za celý život sníme tolik jídla, kolik váží šest slonů. (V mým případě to bude aspoň osm slonů:))
Lidské tělo vytvoří za den litr slin.
Jim Morrison byl prvním rockovým hudebníkem, který byl zatčen přímo na pódiu.
Zelená barva má pozitivní vliv na zrak.

Animované klipy, mrtví rockeři a tři osudové okamžiky Avril Lavigne

9. června 2008 v 22:13 | Robbie |  Hudba
Doufám, že vás nezklame obsah pod rádoby dramatickým nadpisem:) Mám tady pár pořadů s hudební tématikou ze stream.cz. Musím pány a dámy z redakce pochválit, pač sledovat jejich výtovry je podle mě mnohem zábavnější, než normální televize. Kromě hudebních seriálů tu samo nechybějí politický srandičky a odkaz na jeden pikantní kousek má tadyk na blogu Ilonka. A co se týče té hudby:

Hvězdy, které zemřely ve 27 sedmi letech.

Osudové okamžiky Avril Lavigne.
(Že je Avril v klipu k Hot naprosto k sežrání?:-P)

Nejzajímavější animované klipy

Kryštof jede v protisměru

5. června 2008 v 22:55 | Robbie |  Hezký texty
K písničce Jízda v prostisměru bohužel není na YouTube žádný koukatelný klip, na netu se ale dá poslechnout na Kryštofovic MySpace
Písnička je to určitě působivá a má hezkou atmosféru, ale myslím, že zdaleka to nejkrásnější na ní je text. Určitě si ho nečtěte jen tak "nasucho," ale hezky si písničcku pusťte a přemýšlejte, co vám to všechno ve vašem životě připomíná... Tak to má, řekl bych, ten správnej efekt... Je to skoro taková meditace:) A projistotu ten text dám i sem, kdybste ho třeba nechtěli zapomenout
Kryštof - Jízda v protisměru
Znám všechny ty volby bez výběru...
Znám milimetry nebeských rozměrů
Znám vykřičník skrytý za důvěru...
Znám...

Znám zběsilé jízdy v protisměru...
Znám to ticho uši rvoucí v šeru...
Znám modřiny ze srdce úderů
Znám...

Znám všechen ten hlad i přesycení...
Znám mrtvé oči ráno při holení...
Znám překvapení že bylo a není...
Znám... Tak dobře znám...

Znám míjení - a znám pomíjení
Znám vězení slova "každodenní"...
Znám to chtění zdrhnout bez placení...
Znám... Tak dobře znám...

Znám tajemství marných rozhovorů
Znám výstřely přímo na komoru...
Znám vyhnanství z moří do lavorů...
Znám... Už dobře znám...

Znám všechno to nahoru a dolů...
Znám osud her hraných do úmoru...
Znám divnou řeč soudních protokolů...
Znám... Tak dobře znám...

Znám lítosti, které lámou kosti...
Znám propasti co už nepřemostím...
Znám otázku - panebože co s tím...?
Znám... Tak dobře znám...

Znám půlnoční jízdy v protisměru...
Znám klid v očích hraný pro kameru...
Znám konec - křičím ho do éteru:
Jsem sám... Už zase sám...

Zajímavá čísla o průjmu

4. června 2008 v 22:22 | Robbie |  Zajímavosti
  • 2% lidí se s průjmem nikdy nesetkala.
  • 71% lidí nezná příčinu svého průjmu.
  • 57% lidí mají lék proti průjmu ve své domácí lékárničce.
  • 81% lidí řeší průjem nejpozději do půl dne od vzniku obtíž.
  • Průjem je nejčastější nemoc ze všech. Vážně!

Asi mě budete chtít zabít, až si tohle přečtete

3. června 2008 v 20:02 | Robbie
Je osmnácté století. Do jednoho přístavu se z dlouhé plavby vrací jedna loď. Protože se jedná o dobu, kdy řádilo mnoho pirátů, byla loď samozřejmě při návratu poškozena a mnoho námořníků za to zaplatilo životem.
Z lodi vystoupí kapitán a jde do přístavní putyky. Tam se ptá, jestli tam nejsou nějaký lidi, který by s ním šli na další plavbu, že ztratil mnoho lidí a že má výnosnej kšeft. Přihlásí se mu pár lidí, ale není to dost. Tak se ptá, jestli neví o někom, kdo by jel taky. Jeden námořník se zvedne a povídá: "Kapitáne, jestli chcete nějakýho dobrýho námořníka, běžte tamhle na molo, tam sedí takovej chlápek, kterej si maže chleba nějakou pomazánkou a žere to, jmenuje se Glokva, tak tomu řekněte, ten s váma pojede..." (pokračování po rozkliknutí článku)

Co člověk poslouchá pro prokalené noci

1. června 2008 v 22:16 | Robbie |  Hudba
V hlavě mám ještě moc zatemněno na to, abych něco psal, ale dost prosvětleno na to, abych měl potřebu něco psát a něco sem dát. A tak aspoň pár písniček, který se mi zrovna rozlívaj pokojíčkem, když se snažím přemýšlet stejně kvalitně jako bych v noci nenasával na střeše jednoho paneláku, jako bych v noci neroztlačoval kámošova favorita, jako bych v noci třikrát nevystoupil na špatné zastávce z autobusu, jako bych neusínal v šest ráno a jakobych pak nebyl na celodenním výletě na kolech. A moc mi to nejde...prohánět neurony jakoby byla včerejší noc starší nebo kratší, jako by večer nebyl vždycky tak mladej. Ale pořád si říkám: "Žijeme jen jednou..."
Tuhle písničku jsem nesnášel. A teď ji miluju.
Gorillaz - Feel Good Inc.

A tuhle písničku miluju už od prvního poslechu. Možná ji tedy budu brzo nesnášet...
Glen Hansard - All the way down (Once)

Estelle featuring Kanye West - American Boy
3 Doors Down - Be Like That (Prci prci prcičky 2)

A důležitý je, že jsem se nepoblinkal:-)