Leden 2009

kapela Toneless: Plánujeme oživit koncerty drezurou divokých pudlů

28. ledna 2009 v 23:45 | Robbie |  Interviews!
Měl jsem možnost si popovídat s kluky z pražské kapely Toneless. Myslím, že to nebylo marný povídání, a tak to tady zvěčním:-)

Jen pro info na začátek: Toneless
jsou pražská pop-rocková kapela, která existuje od roku 2004. Filip a Matěj, tvůrčí jádro kapely, se poprvé potkali na střední škole. Po několika vystoupeních na školních akcích, které odehráli ve dvou, začali skládat a nahrávat vlastní písničky. O rok později se přihlásili do soutěže "CocaCola PopStar" se čtyřmi songy, později k nim přidali dalších sedm a všechny vydali jako demo "Goodbye". S nahrávkou obešli rádia, časopisy a vydavatelství. Dva singly se chytily v hitparádě rádia Expres, kluci začali hrát koncerty s celou kapelou a dostali od časopisu Filter ocenění Objev roku za rok 2005. Ve stejné době podepsali se Sony/BMG smlouvu na desku, která vyšla v září 2006, v zimě natočili videoklip k singlu "Closer To Sun" a na jaře 2007 spolupracovali na soundtracku k filmu Pusinky. Jejich nové album "We've Got No Friends" si v rámci projektu "MusicForHelp" můžete za jednu dárcovskou SMS stáhnout na www.musicforhelp.cz

Toneless - Closer To Sun

Stejně jako se The Killers prohlašují za nejvíce britsky znějící kapelu mimo Británii, mohli by se pražští Toneless (MySpace.com) prohlašovat za nejvíce britsky znějící kapelu v Česku. Sešli jsme se s nimi, abychom probrali drezuru pudlů, cirkusové klauny, přetrhané vazy a přitom vůbec neodbočili od ústředního tématu; muziky.

Loni v listopadu vám vyšla deska "We've got No Friends" (odkaz na moji recenzi této desky pro musicserver.cz). Jak byste ji charakterizovali? Například v porovnání s debutem "Shine & Sing."


Například v porovnání s naším debutem nikdo z produkčního "teamu" nebral drogy. Deska má delší stopáž i název, zvukově je mnohem lepší, než ta minulá. A myslíme si, že působí přirozenějším dojmem, zapracovali jsme i na textech.


Láká se zeptat na ty drogy (popová deska ve znamení rock'n'rollu se jen tak nevidí). To bychom se ale asi dostali někam, kam nechceme. Nahráli jste mi zmínkou o delším názvu. Proč "We've got no friends?"

No, první desku jsme nejdřív nedělali sami, ale vzhledem k tomu, že aktuální album už jsme si produkovali solo, tak "na place" žádný drogy tentokrát nebyly. We've Got No Friends se deska jmenuje proto, že při našich turné po stadionech se setkáváme s tolika fanoušky, že se jim už cítíme odcizení. Chybí nám ten osobní kontakt s každým jedním fanouškem.

To věřím. Na stadionech cítí často podobné odcizení i fanoušci. Možná by pomohlo hledat "přátele" v klubech. Ostatně z Vaší hudby vyzařuje určitá intimita, což vás pro kluby téměř předurčuje.

Po tom, co si náš kytarista při vystoupení v Earl's Court přetrhal vazy v koleni (z toho běhání po velkých pódiích), jsou kluby právě to, na co se teď soustředíme.


Au. No, když už nic, tak jsou ty zpřetrhaný vazy známka toho, že při vystoupení patřičně řádíte, za což se příčítaj kladný body. A jak to tedy v současné době s koncertováním vypadá?

Teď právě trochu zvolňujeme. V nejbližší době nás čeká asi pět koncertů různě po republice.

Takže největší fofr po vydání desky je za vámi. Jste spokojeni s ohlasem? Kolik lidí na vás chodí?

Díky Bohu už máme to nejnáročnější za sebou. S ohlasem jsme moc spokojení. Všem našim kamarádům se deska líbí. Jedna naše fanynka nás dokonce zmínila ve své osobní anketě o desku roku a dokonce někdo projevil zájem o akordy k našim songům. Chodí na nás přesně 147 lidí.

Takovou luxusní přesnost jsem ani nevyžadoval. Ještě tu ale mám jeden "numerickej" dotaz. Kontrakt k vaší prvotině z roku 2006 jste podepsali s podmínkou, že musíte prodat alespoň pět tisíc kusů. Povedlo se?

Já bych to ještě upřesnil - v podmínkách smlouvy bylo další nařízení, které nám nakazovalo nosit klobouk. Ale teď vážně - opravdu nevíme, kolik kusů se prodalo, ale magickou hranici pěti tisíc jsme nepřekročili.


Přišlo mi to číslo přemrštěné. Pět tisíc desek je na titěrnej českej trh opravdu hodně, zvlášť když jde o první desku kapely, která si celou svoji cestu klestí sama. Kdy jste vlastně začali uvažovat o tom, že byste začali tvořit hudbu? Byl to váš sen?

Muzice se věnujeme od mala, tvořit nás napadlo až někdy začátkem střední školy... Naším snem vždycky bylo bavit lidi, ale to se nám nepodařilo. Chtěli jsme být odjakživa cirkusoví klauni...


Však muzikou lidi taky bavíte, ne? Jestli vám hudba nestačí, co tahle nějaký teatrální prvky na koncertech?

Plánujeme oživit koncerty drezurou divokých pudlů, ještě chceme nakoupit pár pytlů konfet, které budeme házet do lidí. Uvažujeme i o nějaké formě zábavní pyrotechniky...

Vážně?

Napadlo nás to, ale nevíme, jak by to lidi přijali. (Na konec rozhovoru samozřejmě musíš napsat "Za každou větu si dosaďte několik smajlíků") Dobře, ti pudli asi nejsou nejšťastnější nápad.

Když budu mluvit za sebe a nejspíš i za ty jemné slečny, které, předpokládám, tvoří valnou část vašeho publika, drezůru pudlů by lidi mohli brát trochu jako týrání zvířat, ale to ostatní vůbec nezní špatně. Koncerty hodně kapel jsou zoufale strohé, neosobní a bez komunikace. Vaše nápady by mohly být solidní upgrade. Trošku ještě odbočím. Jaký kapely máte rádi vy?

Teď posloucháme například Broken Social Scene a The Last Shadow Puppets nebo třeba Carole King a nedoceněné New Radicals.

To nejsou moc známá jména. Říká se, že hudebníci rádi udávají jako svoje oblíbence neznámé kapely.

My je známe a to nám stačí. Za hranicema jsou tyhle jména určitě známý... Nemysli si, že jsme se snažili najít schválně něco co nejmíň profláklýho. Samozřejmě třeba i nový Coldplay si poslechneme.


Coldplay jsou přesně ta kapela, kterou jsem z vás chtěl dostat. Však víte, co se o vás říká…

Víme, že jsme asi před čtyřmi lety řekli, že je máme rádi a od tý doby je nám to omlacovaný o hlavu a někdo nám, myslím, dal nesmyslnou nálepku "čeští Coldplay"...

No jo no. To je taková novinářská berlička. Když jsem slyšel, že Tomáš Savka je český Robbie Williams, tak jsem jen nevěřícně kroutil hlavou... Ještě poslední otázka: Co děláte mimo hudbu?

Mimo hudbu chodíme normálně do práce, takže by se vlastně hodilo říct to obráceně - kromě práce děláme muziku.

Díky za rozhovor.


Mikešův máselný paradox.

13. ledna 2009 v 23:54 | Robbie |  Zajímavosti
Mikešův máselný paradox.
Mikešův máselný paradox vzniká vzájemným působením dvou fyzikálních zákonů a to zákona kočičího a zákona chlebového.

Kočičí zákon říká, že kočka dopadne vždy na nohy.
Chlebový zákon říká, že chleba namazaný máslem dopadne na zem vždy stranou namazanou.

Představme si pokus, kdy kočce na hřbet přilepíme krajíc chleba, namažeme ho máslem a hodíme tuto soustavu na zem. Nyní zde vzniká problém rozhodnout, kam soustava dopadne.

Odpověď na tuto otázku není zcela jasná, vzniká zde hned několik alternativ.
Jelikož se kočka okamžitě po upuštění snaží instinktivně otočit nohama směrem k zemi a chleba se snaží instinktivně otočit k zemi namazanou stranou, dochází ke kolizi obou zákonů. A jelikož musíme pohlížet stejně tak na chleba jako na kočku jako na dva rozdílné subjekty, které si za svými zákony stojí, nelze říci, že jeden ze zákonů převáží druhý.

Podle tohoto poznatku se nabízí možnost, že soustava začne rotovat a jelikož nelze určit, kam dopadne, tak ve vzdálenosti nekonečně malé od země se ustálí v rotujícím stavu. To znamená, že bude v nekonečně malé vzdáleností nad zemí rotovat rychlostí blížící se nekonečnu. Protože na máslo působí odstředivá síla, tak se po dosažení určité rychlosti máslo odstředí a tím přestane působit na soustavu chlebový zákon a kočka dopadne na nohy.

Pro někoho může být toto konečným řešením problému, ale není tomu zcela tak. Existují zde další východiska.
Nastává zde problém při dosažení rychlosti světla. Podle teorie o předmětech pohybujících se rychlostí světla, by se měl soustavě (kočka, chleba) zpomalit čas vůči okolí. Takže v okolí soustavy bude čas ubíhat rychleji než soustavě. Z čeho vyplývá, že po dopadnutí kočky (po odstředění másla) se ocitne kočka v budoucnosti, jelikož v podstatě přeskočí okolní čas.
Takže díky tomu by bylo možné cestovat do budoucnosti, nikoliv však zpět.

Ale zde je problém. Pokud by se stalo, že se bude soustava pohybovat nekonečně velkou rychlostí, tak ji bude čas ubíhat nekonečně pomalu, takže v podstatě jí přestane čas ubíhat a kočka bude zmrazena v čase a bude žít do nekonečna. Takže pokud budeme chtít cestovat časem, bude třeba vynalézt nějaký omezovač rychlosti. A podle vrstvy másla na chlebu budeme schopni regulovat dobu, do které kočku pošleme, jelikož tlustší vrstva se odstředí za delší dobu a kočka tak přeskočí delší období.

Dalším problémem, vzniklým rotací kočky je ten, že vlivem vysokorychlostního otáčení se bude soustava o okolní vzduch ohřívat. Zde mohou nastat dvě možnosti.
1. Kočka se vlivem extrémních teplot vypaří (vysublimuje)
2. Než se stihne vypařit, může vlivem extremně velké změny za nekonečně krátkou dobu odčerpat z okolí obrovské množství energie, což by mělo za následek zamrznutí kočky. Čím by se nemohlo odstředit máslo jelikož by bylo zmrzlé. Takže by kočka nikdy nedopadla a neustále by se otáčela do nekonečna.

Další variantou by mohlo být, že se vytvoří červí díra a kočka bude schopna cestovat prostorem.
Nebo dokonce je tu i možnost teoretického vytvoření černé díry vlivem urychlení elementárních částic. Což by znamenalo zničení celé planety

Takže pozor! není doporučeno tento pokus testovat v domácích podmínkách. Nikdy nevíte, co se stane!

Ale pokud by se podařilo všechny vzniklé problémy eliminovat, byli bychom schopni cestovat do budoucnosti.

Tentokráte jsem neodolal a kopíroval Takže zdroj: www.eldorado.estranky.cz